Trénink pevné vůle

Máte slabou vůli? Nevadí! Vůle se dá trénovat stejně, jako svaly.

Slabá vůle je zpravidla dobrou výmluvou, ne popisem stavu. „Chtěl bych sice zhubnout, ale nemám pevnou vůli.“ To co jsou za řeči? Buď chcete opravdu zhubnout, nebo chcete žít v pohodlí. Nestěžujte se na slabou vůli. Možná nemáte vůli hubnout, ale jakou pevnou máte vůli dát si tu dobrotu.

Slovíčko „ale“ vás vždy prezdradí. Výrok „Chci zhubnout, ale …“ je prostá lež, sebeklam. Preformulujte to na pravdivý výrok. „Chtěl bych zhubnout, ale nechce se mi v té věci jinak nic podniknout.“

Nedokážete nastartovat, či nakopnout? Nemáte dostatek motivace vydržet? To jsou jen hezčí slova pro lenost opustit zónu pohodlí.

Co s tím? Trénujte to!

Nejdříve příklad trénování svalu: Když zvedám činku poosmé, už mě sval bolí. Nechce se mi. Je těžká. Lepší by mi bylo ležet někde na lehátku. Ještě však udělám devátý zdvih. Desátý zdvih činky již velmi bolí. Ale zkusím to. A víte, co se stane? Příští trénink tu činku zvednu snazší, protože sval zesílil. Víte co se však ještě stane? Změní se můj pohled, jakým se dívám sám na sebe. Změní se moje sebehodnocení. Po nějakém čase trénování se začnu považovat za člověka, co s zvedáním činky nemá problém. Pravidelně chodím trénovat a mám výsledky! Normální věc. Že to při cvičení bolí? Jistě. No a? Vždyť jen chvíli.

Pojďme na příklad trénování vůle: (Stojím v nákupním centru před točícím se stojanem s dorty a zákusky.) „To už ano. Tato pařížská dort, to je něco. Krém má správnou barvu. Dal bych si. „(V té chvíli změním mé typicky vadné držení těla na rovnější. Mírně vtáhnu břicho. Vyrovnám se, vztáhnu ramena. Zaujmu sebevědomou pozici.) „Ta dort je jistě vynikající. Ale dnes si ji nedám. Nejsem hladový. „(To je fakt!)“ Je to stejné jako zvedání činek. Kolik dní dokážu vydržet bez pařížské dortu? Dnes určitě. „(Natažené hrdě odcházím)“ Mám to, co jsem před lety tak toužebně chtěl – jsem štíhlý. Co všechno bych tehdy při hmotnosti 115 kilo dal za to mít 80 kilo? A teď je mám. Tak to přece nezahodíte.

Odolné a dnešní odmítnutí lahůdky mě posílí. Příště, když uvidím dort, vzpomenu si, že minule jsem už dokázal odolat. Zvládnu to zas. Můžeme přemýšlet o tom, jak nerovnoměrně je na zeměkouli distribuován tělesný tuk. V některých zemích lidé umírají na podvýživu, v jiných na obezitu. Je to stejně nespravedlivé jako to, že si dnes nemohu dát dort. Chtěl bych. Chutnala by mi. No nemůžu. Tu dort nepotřebuji. Co by asi udělal člověk alergický na oříšky? Už nikdy si nemůže dát dort s oříšky. Co by udělal diabetik? Nesmí takovou dort. Co by udělal celiaky? Nesmí toto moučné jídlo. Co člověk s obtížemi se žlučníkem? Co člověk s laktózovou intolerancí? Pokud to zvládnou jiní, zvládnu to i já. “

Takové úvahy můžete zkusit do sebe hustit vždy, když budete mít na to příležitost. Pochvalte sami sebe a uznejte si, co jste již dosud dokázali. Pokud se v hlavě „naladíte“ na pozitivní pocit a chuť dokázat to, tak to i dokážete. Věřte si, že to zvládnete. Budete tak dobří, jak chcete být. A je to i věc návyku. Čím častěji odoláte, tím snadněji se vám bude odolávat. Je to stejné, jako cvičení s činkami. Čím déle cvičíte, tím více dokážete.

Mnoha udržuje při obezitě jen jejich rozmazlenost a nezdrželivost. Takový člověk si neumí odmítnout okamžité splnění chtění. Vidí pamlsek a hned ji chce. Je nezralé chtít mít všechno a hned.

• U dítěte takový postoj překvapeni,
• u 120-kilové dospělé ženy zamrzí.

Často dostávám otázku „Jak se mám donutit nejíst sladké?“. Dá se na to jít několika způsoby:

• Racionální – uvažte to rozumem. Je opravdu nutné nyní sníst celou čokoládu? Nestačí malý kousek? Je třeba sníst ten malý kousek hned? Co tak nejdříve vypít sklenici vody a sníst dvě rajčata? Pak si dejte deset minut na rozmyšlenou. Pokud tu chuť nadále budete mít, pak si dejte ten kousek čokolády. Trocha zeleniny nebo sklenici vody často člověka zcela zbaví hladu a žízně. Za deset minut ani nevíte, že jste něco chtěli. Výsledek: lze si čokoládu zapomenete dát. Oslabíte tak návyk jíst čokoládu.
• Mechanicky – sladkosti nebudete mít po ruce. Nikdy a nikde.
• Emocionální – představte si, jak vypadáte a jak byste vypadat chtěli. Pokud se vám žádá něco dobré, nebo příjemné, nemusí to nutně jít přes krk. Přečtěte si pár aforismů, nebo zavolejte někomu milému. Pusťte si dobrou písničku, nebo udělejte něco, co vás potěší.
• Náhradní chuť – kupte si ústní vodu. Dejte si ji vždy, když máte chuť na něco kalorické. U někoho to může být žvýkačka.
• Prostorově – utečte z dosahu nezdravých pochutin. Jděte na procházku, do kina, na návštěvu, na brigádu, uklízejte, cvičte, nebo spěte. Dělejte něco jiného, ale neseďte při pamlsku.

Vždy, když budete mít na něco chuť, snažte se zvítězit sami nad sebou. Čím častěji si dokážete odepřít, tím snadněji vám to půjde příště. I střídmost je věc návyku. Disciplínu, paměť i vytrvalost lze trénovat. Takže si natáhněte tepláky na mozek a začněte svůj první trénink vůle.

Selhala jsem, objed jsem se. Je po všem …

Neúspěšné pokusy jsou zcela normální. Nedejte se odradit, pokud selžete a po pár týdnech úspěšného hubnutí uděláte dietní chybu. Považujte to za zakopnutí. Člověk, který zakopl, přece nemusí zůstat ležet. Vstaňte a jděte dál. Mnoho tučných je k sobě příliš přísných. Pokud udělají chybu a dají si například 3 větrníky v cukrárně, najednou rezignují. „Nestojím za nic, zase jsem selhal, já to nikdy nezvládnu“. Pod dojmem této výmluvy se vrátí ke starým návykům „Vždyť to už i tak nemá cenu“. Nepovolte si tento sebeklam. Je to jen záminka, jak se vyklouznout z přísného režimu.

Rozmazlenost a zvyk

Mnoho obézních si myslí, že oni prostě MUSÍ sníst celou čokoládu na počkání. Že jinak se nedá, že jejich vůle by to nevydržela. Snad by praskla. Že se nedokážou ovládnout. A podobné výmluvy. Ve skutečnosti jsou jen rozmazlení. Postupem času si zvykli, že pokud si jejich vůle zaženou koláček, je její ihned vyhověno. Pokud si vůle zaženou řízek, dostane ho. Hned. Takový člověk si časem zvykne, že se vždy splní vše, co chce. Mlsání se stává standardem. Standard se stává návykem. Hody již nejsou událostí, ale běžným jevem. Proč vzpomínám rozmazlenost? Protože o nic jiného nejde. Lze jej rozmazlila matka, možná babička, možná manželka. Nebo se hýčká sám. Rozmazlenost je stav, kdy si zvíře či člověk navyknout na příliš jemné zacházení. Pak ho už trvale vyžadují.

Nepříjemné je to, že čím více je někdo rozmazlený, tím méně toho dokáže. Více se soustřeďuje na okamžitý požitek a méně na dlouhodobé cíle.

• Pokud rozmazlíte svého psa, postupně přestane plnit příkazy. Začne se dožadovat toho, co chce on a nic jiného ho nebude zajímat. V podstatě se zmocní řízení domácnosti.
• Pokud je šéf příliš benevolentní na zaměstnance, rozmazlí jejich. Člověk by čekal, že mu za to budou vděční a ochotně budou dělat. Ne. Rozmazlení se projeví postupným snižováním jejich pracovního výkonu. Začnou se flákat, neváží si mírně zacházení od šéfa, časem se postaví proti němu.
• Pokud si zvyknete dát si pamlsky, jakmile je vidíte a chcete, rozmazlujete se. Výsledkem bude, že se stáváte otrokem svých tužeb. Nuž a „pamlskem“ může být nejen klobáska. Dosaďte si co chcete – cigarety, pivo, čokoládu, cokoliv o čem víte, že by se asi velmi nemělo, ale chutná vám to. Zdá se vám nemožné nedat si? Ale no tak!

Rozmazlený člověk není zvyklý na odmítnutí – má snížený práh frustrace. Pokud běžnému člověku ukážete dort a nedáte mu z ní, nic se nestane. Běžný člověk si sice dort dá rád, ale není to nutné, nemusí ji mít. Rozmazlený člověk, který „je na sladkosti“ je zvyklý na to, že pokud uvidí, hned sní. Výroky „Umřela bych, kdybych si nedala čokoládu“ jsou mezi obézními běžné. V případě, že si rozmaznanec nemůže ihned splnit svou touhu, pociťuje to jako intenzivní frustraci. Zažívá to jako vážný problém. Přestane myslet na to, čemu se věnoval před chvílí. Chce tu dort. Hned. Je navyklý na blahobyt. Tím se zmenšuje jeho rozsah zájmů.

Proti zhýčkanosti se nedá bojovat příjemně a pohodlně. To asi tušíte. Luxus musí skončit.

• Pokud dáváte pozornost dobrotám, mlsání a pohodlí, dostanete toho víc. Ale is následky.
• Dejte proto pozornost tomu, co vám dlouhodobě prospívá a na nevhodné věci se donuťte nemyslet.

Myslet se dá jen na jednu věc. Pokud myslíte na dort, nemyslíte na trénink. Chcete-li zhubnout, naučte se svou mysl odklonit. Donuťte se namísto o dortu okamžitě začít myslet na něco jiného. Na cokoliv. A zapomenete na ni za krátkou chvíli. Časté opakování je jako trénink. Tak, jak se dá časem dostat do stavu, kdy musíte mít po obědě koláček, dá se tento návyk i odtrénovat. Jak? Nedat si po obědě koláček. Pravidelně.

• Komentáře k článku (0)