Staré oblečení patří do kontejneru!
Zhubli jste? Vyhoďte své staré oblečení. Můžete si nechat jedny největší šaty. Ale nenechávejte si v šatníku rezervu starých a velkých kusů. Pokud by se vám později podařilo nepozorovaně ztloustnout, včas to zjistíte – oblečení vám bude malé a nebudete mít co na sebe. Je tak větší šance, že si včas uvědomíte, že jste na udržování hmotnosti pozapomněli. Vždy je čas to napravit! Čím dříve to zjistíte, tím kratší bude cesta zpět.
Já tu dobrotu musím mít …
Vím, strach je vždy alespoň kouskem iracionální. Pokud jste ještě hubnout nezačali, asi se vám nebude zdát možné, že by platilo i na vás to, co napíšu. Věřte však, že to platí.
Jídlo a chutě jsou jen věcí zvyku
No a zvyk je železná košile – nepustí. Pokud máte nadváhu, jste zřejmě navyklí masivní solit, jíte zbytečně mnoho jídla (možná o tom nevíte), sladíte, milujete safaládky, či dortu. Rádi si namátkou zobnete různé dobroty. Možná jste dokonce zvyklí, že celé dopoledne se nejí nic, pak možná nějaký oběd a další ostrůvek jídla je až hluboko v noci.
Vlastně je celkem jedno, na co přesně jste zvyklí. Styl, jakým žijete, vám vyhovuje. Jen s drobnou poznámočkou – přibíráte. A to jediné vám na celé věci nevyhovuje.
Většina lidí s nadváhou by ráda shodila tuk a přitom by chtěli dále jíst způsobem, který je dovedl ke nadváze, či obezitě.
Právě v tom je tragédie rýchlodiét. Zhubnout rychle pár kilo je poměrně snadné. Stačí nějaká „dieta„; typu hladovka. Na pár dní zatnout zuby … Po pár dnech a shozených kilech se však člověk vrátí ke starým stravovacím návykům a bleskově přibere. Ani nejdu pitvat to, že rýchloschudnutím (hladovky typu tukožroutská polévka, rýžová dieta a jiné nesmysly) člověk zhubne hlavně ze svaloviny, tuk zůstává. Pak přijde „jojo“; efekt. Člověk zase přibere – tuk – na stejnou, nebo často vyšší hmotnost než měl před hladovkou. Po dietě však už je svalovina s prominutím v kapustě. Jinými slovy – po hladovce s „jojo“; efektem je člověk tlustší, než dříve, má vyšší procento tuku v těle.
Tento zuřivý úvod jsem napsal proto, abych ilustroval, že pokud chcete zhubnout, musíte zcela změnit svůj životní styl, čili úplně zrušit staré návyky. Protože vám škodili, vyplatí se vám jejich vzdát. Navždy! Jinak budou kila jen přibývat. A měnit návyk – to je tedy pekelně těžký úkol, nedokáže to každý. Vybočit z rituálů a stereotypů je obtížné i proto, že mnohé věci „běží“; samy od sebe. Člověk není na světě sám, setkává se se známými, s rodinou a na všech setkáních bývá zvykem jíst. Hodne jíst. Nezdravě.
Ať jdete na návštěvu k mámě, babičce, nebo máte večírek, či posezení s přáteli, stoly se vždy prohýbají dobrotami. Pokud najednou odmítnete jídlo, ti, co ho pro vás chystali budou nespokojeni. Znemožníte jim komunikovat s vámi. Odmítnete drahou šunku a oni to budou cítit, jako kdyby jste odmítli jejich potravinové gesto. Budou na vás řádně tlačit, abyste si jen dali. Nejednou použijí citové vydírání (pekla jsem to jen pro tebe …), jindy bagatelizaci (jeden koláček ti neublíží). Těžké je vaše rozhodnutí zhubnout, když vám ho budou systematicky rozleptávat často i ti nejbližší.
Návyk se změnit dá
Tím úvodem jsem chtěl říct to, že dost přesně vím, jak to chodí, když se někdo rozhodne hubnout. Všichni kolem ho podpoří slovy. A obklopí koláčky. Žijeme v obezitogénnom prostředí. Proto není divu, že se mnohým obézním zdá až natolik nereálné vzdát se svého výživového stylu.
Já to musím mít
Jde vlastně o závislost. Jen zkuste člověku, který je závislý na kokakolou, nebo Kofole navrhnout, ať ji nepije, že není zdravá. Hned se dozvíme, že on to mít musí, bez kofoly by fungovat nemohl, odmítá si zkusit představit jakoukoliv změnu. Důvod je prostý – tyto nápoje jsou velmi mäkulinké, ale drogy. Cukr + kofein. Tvrdý útok na smysly. A podobně jsou na tom mnohé jiné pokrmy plné soli nebo cukru, s vydatným obsahem tuku. Přesně to lidem chutná. Výrobci to vědí. Chtějí vydělat, bez ohledu na to, že to uživatelům ublíží.
Chuťové buňky si postupně zvyknou na rafinované a silné chutě profesionálních výrobků. Přestanou vnímat slabé pobídky. Člověk už nemá zájem o běžné věci.
Kdo má rád řízky a přeslazené dorty, málokdy ocení zeleninu. Odmítá jíst lehká jídla, protože už necítí žádnou jemnou chuť.
Přežije ten, kdo se přizpůsobí
Celá živočišná říše, jejíž jsme stále ještě součástí, je přizpůsobivá. Pokud organismus začneme týrat jedem – například kouřením – přizpůsobí se tomu. Zrychlí metabolismus a snaží se přísun jedu kompenzovat a zbavit se ho. Díky schopnosti přizpůsobit se kuřák prožívá – zpravidla v horší kondici, než kdyby nekouřil. Jasně, většina kuřáků vám bude do očí lhát žvásty, jak jim nikotin nic nedělá, ale to je jen naivní obrana. Kdyby totiž připustili, že jim kouření škodí, jediným logickým a rozumným závěrem by bylo prostě přestat kouřit. No a to se závislému nehodí. Stejně s jídlem. Tlustý člověk ví velmi dobře, že ten bůček by neměl sníst, ba ani ty knedlíky … Ale najde si 100 důvodů, proč dnes ještě ano a hubne se až od zítra.
Závislost se definuje (kromě jiných definic) jako stav, kdy člověk pokračuje v nějaké činnosti přesto, že mu tato přináší zdravotní, psychické nebo sociální obtíže.
A taková obezita, kouření, zda alkoholismus jsou na tom zhruba stejně. Pro výpočet potíží nestačí ani prsty celé rodiny. Přesto žeru jako smyslů zbavení.
Všude po městě, ve školách a na pracovištích tolerujeme prodejny s fast foodem, s nezdravými dobrotami. Necháváme děti, ať si jen dají. Čím dříve si vytvoří návyk na tyto pokrmy, tím lépe na ně podnikatelé a státy vydělají. Později i lékárníci a nakonec pohřebnictví.
Stop a přijde změna
Pokud tedy tlustý člověk tuší, že by se měl vzdát všeho, co má rád, nevidí to právě optimisticky. Má strach, že od nynějška by život už měl být jen fádní … On ví, že by měl jíst hodně zeleniny a celozrnné chleby. Už jejich kosti. Už řekl své „děkuji, nechci“ ;. Nechutnalo mu to. Jasné – ve srovnání s rafinovanými chutěmi profesionálních produktů je chuť kedlubny vyrobeného pouze v přírodě opravdu velmi fádní.
Myslete však na přizpůsobivost organismu.
Pokud začnete systematicky jíst jen ty „blaf“; bez barvy, chuti a zápachu, určitě budou pro vás první týdny dost nepříjemné. Ale pak se věci začnou měnit. Organismus se nové stravě začne přizpůsobovat. Najednou zjistíte, že pokrmy, které se vám zdály docela fádní mají své chutě. A jsou to chutě zajímavé a intenzivně. Mnohem bohatší. Jen nesmíte mít ohlušené smysly. Je to podobné, jako po hlasité diskotéce, či koncertu. Hodně toho neslyšíte. Zdá se vám, že je ticho.
Proto pokud chcete změnit životní styl a začít se stravovat zdravěji, nezkoušejte si to nanečisto. Neuvažujte o tom, že vám čistá voda připadne odporná, když jste dosud pili jen Fantu. Vydržte pár týdnů a vaše tělo si zvykne na novou, nižší hladinu podnětů. Přizpůsobí se nové situaci. O pár měsíců najednou zjistíte, že i ty předtím zdánlivě najfádnejšie chutě vám dokáží udělat velký chuťový zážitek. To si asi teď nedokážete zcela představit. Ale věřte, že to tak funguje. Stejně je to s množstvím jídla. Pokud začnete jíst menší, rozumné, porce, po čase se budete cítit „ohlédne“; iz malé dávky jídla, kterou byste dříve považovali za slabé předkrm.
Nejhorší je opravdu začít a vydržet nějaký čas na co nejnižší hladině podnětů. Neslaďte, nesolte.
Pokud to dokážete, objevíte nový svět chutí, ke kterému nemá přístup ten, kdo jí intenzivní chutě. Nová strava vám začne chutnat až po čase, takže už zase budete mít potraviny, na které se těšíte. A jídla, které vám chutnaly předtím vám již budou připadat příkré, přesolené a mastné. Když se dostanete do této fáze, vaše hubnutí už bude velmi snadné. Už nebudete toužit po sladkostech a slanosti. Jediným nepřítelem bude nabídka z okolí. Ale to se dá vcelku zvládnout …