Jezte, když chcete zhubnout!

Když dostává organismus jídlo pravidelně, nemá potřebu si vytvářet rezervy ve formě tuku. Proto začněte každý den snídaní a pak jezte přibližně každé 3 hodiny. Organismus rychle zjistí, že nemá důvod ukládat si energii do zásoby a začne hubnout. Vím, zní to neuvěřitelně, ale je to ověřené.

Abyste nehladověli

V hubnutí se daří, když člověk denně sní kolem 6000 kJ energie. Radši začněte na vyšších číslech. I tak je to směšně malá hromádka jídla, pokud jíte nezdravě. Hlad vás donutí sníst víc. A jste „v pytli“. 6000 kJ může však být i dvojnásobná hromada jídla – rozumně zvoleného. Nasytí vás a nepřiberete. Proto se vám možná bude hodit několik tipů, jak nehladovět.

1. Začněte jíst vždy nejdříve zeleninu. Na snídani si dejte například jednu kedlubnu, pak trochu ovesných vloček s nízkotučným jogurtem (ne úplně bez tuku), bez jiné přílohy. A věřte tomu, že do desíti budete příjemně nasyceni. Trik je v kombinaci zeleniny a bílkovin. Poté se člověk cítí sytý. Pořadí je důležité – pokud se na úvod zasytíte salátem, bude vám stačit i velmi malá porce jídla. A opačně: pokud začnete oběd řízkem, sníte mnohem víc a salát pak odignorujete.
2. Úplně přestaňte sladit a jíst sladká jídla.
3. Nejezte mastná jídla. Místo toho jezte různé druhy ořechů. Občas si upijte trochu olivového oleje nebo si s ním zalévejte salát.
4. Co nejméně solte. Málo slaná a málo sladká jídla jsou zdravější a nenutí vás svou výraznou chutí k dalšímu pojídání. Po měsíci-dvou takovéto stravy začnete objevovat nové chutě, které jste necítili, když jste jedli přesolené a přeslazené pokrmy.
5. Pijte hodně čisté vody. Dva nebo radši tři litry denně. Voda zasytí a zrychlí hubnutí. Nepijte však perlivé minerálky či sladké limonády. Pijte čistou vodu – buď nějakou balenou, nesycenou, nebo vodovodní. Pijte často v menších dávkách.
6. Kupte si knihy o zdravém stravování. Strava může léčit i vyvolávat nemoci. Je dobré vědet, co a proč máte jíst. Upřednostňujte knihy lékařů před bestsellery se zázračnými dietami.

Řídíme hmotnost

O stravování se bavíme většinou až v blízkosti špitálu a to je špatně. Netřeba věci nechat až tak daleko. Pokud máte mírnou nadváhu, je docela snadno možné, že stačí jen velmi drobná úprava režimu dne, či stravování a kila po čase zmizí i bez nějakých Tortura.

Pokud máte přebytečný tuk, je to skoro určitě způsobeno tím, že sníte více, než organismus potřebuje. Každá souseda by vám věděla říct, abyste jedli méně. Na odborných webech av knihách před vámi šibrinkujú čísly, kolik procent bílkovin, tuků a sacharidů má člověk sníst, aby si zachoval zdraví. A pak přijde na lámání chleba. Odlomit si kus a sníte ho is trochou másla, sýra, kouskem klobásky, jablkem a sklenicí džusu. A včul co? Je to hodně, nebo málo? Mělo být méně klobásy? Nebo o GLG méně džusu?

To opravdu nevím ani já, ani vy, ani váš lékař, protože „kousek chleba“; není míra, která by se dala jednoduše přeměnit na čísla. Proto potřebujete začít podrobně zaznamenávat, co za celý den sníte.

Vím, nechce se vám. Nikomu se nechce. Pokud se vám nechce ani jen vážit, pak se budete muset smířit s tukem, protože naslepo se hubne těžko a většinou to nefunguje. Ale podívejte se na věc reálně: pokud se vám nechce zapisovat, bude se vám vůbec chtít na sobě pracovat? Nejčastěji je neochota zapisovat si energetický příjem jen signálem neochoty ke změnám. Pokud nechcete měnit svůj životní styl, pak se netrapte s hubnutím, ale učte se s obezitou žít. A připravte se nést následky. Budou těžší, než nějaké zapisování a vážení.

Denní záznam je ve skutečnosti docela jednoduchá věc. Vezměte kousek papíru a na něj zapište váhu všeho, co do sebe vpravo. Jediné, co k tomu potřebujete je přesná váha, ta se vám vyplatí tak či tak, takže nějaké 3 stovky do toho obětujte. Přesnost vážení na 5 gramů stačí.

Energetické tabulky i tak nejsou nikdy zcela přesné (nejednou si mírně odporují). Ani dva jablka nejsou stejné. Musíte se naučit mírně zaokrouhlovat. Netřeba přesnost na miligramy. Stačí zhruba.

Celý den se stravujte přesně tak, jak je vám vlastní. Zapište všechno popravdě, nic neodhadujte. Napište vše, tedy nejen jídla, ale i drobné kousky ochutnání věcí, zda všechny nápoje. Vím, je to komické, pokud si oběd naložíte nejdříve na váhu a až potom na talíř, ale dá se to. Nejen já, ale mnoho lidí to v jisté fázi muselo udělat … Nesnažte se podvádět, jediný, koho byste tím obalamutili jste vy sami.

Poté, co máte odvážené, použijte některou dietní kalkulačku. Získáte přehled snědeného a vypitého za celý den. Výsledkem bude informace o vašem celodenním příjmu energie. A z této informace se dá již začít něco dělat.

Nejčastěji vám vyjde velmi vysoký objem tuků a sacharidů – právě ty zbytečně snadno navyšují přijatou energii.

Nyní tedy víte, jak vypadá váš energetický příjem. Příjem, který pro vás znamená, že máte nedváhu.

Ukázka.

Zápisky nemusí být úhledné, stačí rychlý zápis, při obědě se netrapte s krasopisně. Později ho nahážete do počítače, který to automaticky spočítá. Na součet využívám makry nakrmen excelácky sešit s názvem papu. Nebo online kalkulačku kalorií.

Ale vraťme se k součtu pospásaných pokrmů.

V kalkulačce zadám co jsem jedl. Nyní na první pohled vidím, že bílkovin bylo hodně nad plán.

Opakovaným vyhodnocením takové tabulky se rychle naučíte řídit příjem potravy tak, aby vám prospívala, abyste netrpěli hladem a aby vám i chutnala. Volbou vhodné skladby potravin se vždy dá vytvořit „místo“; i pro něco „zakázané“ ;, třeba nějakou tyčinku, či kousek čokolády.

Jinak ti, co jste předtím nevážili, asi budete dupnout, jak málo potravy stačí na normální najedení.

Kdo by chtěl jít na věc ještě odbornější, může zkoumat i to, jaké tuky se papaji, ale pro tento článek by to už bylo příliš komplikované. Na začátek stačí sledovat celkovou energii, později složky potravy.

Samozřejmě, můžete si říct „ať to pára tlačí, ničeho z toho, co Jím se nehodlám vzdát!“ ;. Můžete zapomenout, ignorovat a dále přibírat. Je to vaše rozhodnutí a zodpovídáte sami za sebe.

Na druhou stranu však můžete začít blíže slídit v seznamu snědeného jídla. Určitě v něm najdete položky, které jsou … nazvu to diplomaticky: energetické činky :-) (I tak se dá interpretovat odborný pojem „potravina s vyusokou energetickou denzitou“ ;. Prostě činka. Majonézy, klobásy, dorty, to vše jsou činky, které se změní na tuk a stanou se skutečným závažím.)

Hotový zápis můžete zkusit seškrtat, jak by vypadal, kdyby jste z něho vyškrtnuti jen jedno – dvě závaží. Je snadno možné, že odstraněním jedné sladké tyčinky a sušenek se můžete dostat na energetickou úroveň, která by sice nevedla ke hubnutí, ale mohli byste alespoň přestat přibírat.

A dost! Nemusíte jít hned dál.

Velké změny nikdo nemá rád. Zkuste například týden jíst tak, že do svého jídelníčku nezařadíte jen ty nejtěžší činky. A pokud je již velmi chcete, tak jen méně. Ideální bude, když po celý týden vydržíte vážit si potravu – uvidíte, že to půjde stále rychleji a snadněji.

A po týdnu se postavte na váhu.

• Je možné, že ukáže o chlup méně, než byste čekali. Právě jste objevili, že to funguje. Určitě vás to potěší a možná i upevní v rozhodnutí pokračovat.
• Je možné, že vaše hmotnost stoupla. Pak jste si ze stravy ubrali příliš málo.
• Je možné, že se vám hmotnost nemění. Vždy lepší, než drátem do oka.

Nebojte se později již při volbě potravin upřednostnit takové, které mají méně energie. Místo plnotučného mléka nízkotučné. Místo vepřového bůčku svíčkovou. Místo rokfóru olomoucké syrečky. Namísto horaliek mrkev. Nebojte se, na podvýživu nepokapete.

Zjistíte, že i méně energeticky hutné potraviny jsou chutné, dokonce je můžete sníst i trochu více a energetický součet dne bude příznivý.

Po pár týdnech vážení potravin začnete mít takovou praxi, že nebudete potřebovat váhu – podíváte na kousek chleba a řeknete 27 gramů. Položíte ho na váhu a opravdu. V této fázi již můžete přestat s vážením. Ani energetický příjem již není třeba psát denně. Stačí jednou za týden odvážit sama sebe a výsledek si zapište.

Budete mít sérii čísel s vaší váhou za poslední týdny. Pokud to vynesete graficky, získáte něco, jako klikatou čáru.

Například mně se osvědčilo pohybovat se někde na hmotnosti kolem 78 – 80 kilo. 75 už je velmi málo.

Rozptyl naměřených hmotností „létá“; v pásmu zhruba jeden a půl kila, s tím těžko pohnout – možnosti přesného vážení člověka nejsou tak jednoduché. Kilo nahoru – dolů. Ale pohled na takový graf dává jasnou odpověď na to, jak by se měl člověk s tendencí k nadváze chovat. Pokud přibírám, musím se krotit, pokud hubnu (to já už nechci) mohu si „dopřát“; o kousek více.

Jsme na klikaté cestě

I vy si pravidelným evidováním hmotnosti (stačí jednou za týden) můžete vytvořit takový ochranný systém, Kotrla vás přesně upozorní, zda jdete správnou cestou, nebo jste se pozapomněli při dortu. Je to grafický záznam cesty, kterou jste již prošli. Díky němu můžete regulovat směr, kterým se vydáte. Je to podobné, jako řízení auta. Pokud auto jede příliš doprava, musíte malinko zkroutit volantem doleva. Stačí mírně a zase jdete tam, kam jste chtěli jít. Podobně můžete regulovat svoji hmotnost.

Nechat obezitu bez kontroly je podobné, jako kdybyste na rovné dálnici pustili volant a začali si klidně číst detektivku. Dobře nastavené auto by se asi z cesty hned nevychýlilo, ale havárie by přišla.

A dálnice života není rovná. Jsou na ní zatáčky – jako stárneme, měníme se. Méně energie vydáme, méně potřebujeme přijmout. Kdo za jízdy nedrží volant, riskuje.

• Komentáře k článku (0)