Jak se zbavit závislosti na mlsání

Čokoláda, koláčky, klobásky, chipsy, pizza … Chutnají nám. Chceme jejich. Je mnoho jídel, které určitě nepatří mezi „zdravé“ ;, ani vhodné. Jejich chuť nás však pronásleduje a rádi bychom si dali více. Jak se jich vzdát? A mimochodem: je třeba se jejich vůbec vzdát?

Úvodem přiznání: Při psaní tohoto článku jsem snědl 2 dílky 90% čokolády. To je asi 10 gramů. Pokud si i vy dáte takové množství vysoce procentní čokolády (ne mléčná, ne levná) tak to, prosím, nepovažujte za dietní chybu.

Nejednou se lidé vyjadřují o své touze po sladkostech jako o závislosti.

• Jsem závislá na čokoládě.
• Miluji sladkou limonádu a nedokážu si ji odepřít.
• Bez čabajky by vánoční zelňačka nebyla možná. Musím ji mít.

Podobné výroky jsou časté. Slovo závislost přitom zaznívá nejen často, ale i opodstatněné. Známe ji spíše ve vztahu ke alkoholu, či jiným návykovým látkám. Při nich se při závislosti dostávají do hry zejména chemické látky. Ty vyvolávají závislost fyzickou, tedy tělesnou. Té se nyní nechci věnovat. Budeme se věnovat podrobněji psychické závislosti. Ale přece jen alespoň bleskově:

Vliv potravin na naše tělo a psychiku

V jídle jsou látky, které ovlivňují psychiku, čilost, náladu. Například čokoláda, zda sýr obsahují látky, které nějakým způsobem působí na psychiku. Povzbudivě, někdy možná zlepšením dobré nálady (euforie by bylo opravdu zbytečně silné slovo). Cukr, nebo tuk mají vliv na hormonální procesy a kromě příjemného přísunu energie regulují i pocit spokojenosti.

Vliv potravin na naši touhu dát si je zase

Více nás zajímá fakt, že mnohé potraviny prostě chceme jíst znovu. Chutnají nám. Pak někdy ani pevná vůle nestačí. Pokud navíc mají i nějaký povzbudivý účinek, o to výraznější může být touha dát si je znovu.

Protože zde se věnujeme hubnutí, ve hře jsou zejména dva problémy:

1. Tím, že chceme opakovaně a mnoho, sníme těchto potravin více, než je vhodné. Pak se snadno tloustne. Kdybychom dokázali jíst jejich střídmě (malou porci, jen občas) nebyl by s tím žádný problém. Vzhledem k chuť, zda účinky, si však malou porci často nedokážeme dát. Nevydržíme a sníme více …
2. Bohužel skoro všechny potraviny které nám nejvíce chutnají jsou zároveň nevhodné. Obsahují hodně cukru, tuku, soli.

Tím vzniká zákeřná kombinace. Například pizza. I malá osminky již obsahuje více tuku, než bychom měli sníst v jedné porci. Není problém sníst celou.

Dohodneme se na tom, že je řeč o závislosti?

V článku Obezita je podobná jako závislost popisuji srovnání mezi alkoholikem a obézním člověkem. Je tam nápadně mnoho podobného.

Poznámka: samozřejmě, mnoho obézních lidí přibere proto, že se stravují velmi nepravidelně. Velkou část dne hladoví. U nich nemusí být znaky závislosti na potravinách tak vypouklé. Část tučných však přesně odpovídá profilu nadužívání jídla. Velké porce, často. Pro ně tento článek může být návodem, co dál.

Pokud se dohodneme, že existuje něco takového, jako „závislost od jídla“ ;, pojďme se na to podívat stejně, jako kdyby šlo o závislost na alkoholu. Test, zda máte problém s akloholom má 4 prosté otázky. Přeložme si je nyní přeloženo do řeči hubnutí.

Test závislosti od jídla

Následující 4 situace by se vám neměly stát ani jednou za poslední rok.

1. Konzumace jídla v nadměrném množství? Jíte tak hodně, že vám to způsobí problémy?
   Nevolnost, přejedení, „zkažené břicho“ ;, potřeba „léčit si žaludek“; alkoholem či léky. Nadměrné jedení znamená, že vám to způsobilo nějaké potíže. Pokud jste obézní, obávám se, že už máte tuto potíž připravenou a před-splněnou takříkajíc paušálně.
2. Jedení v nevhodné situaci. Jíte nevhodné jídlo i v případě, že víte, že to není dobrý nápad?
   Například máte se učit a víte že pokud si dáte řízek s hranolkami, tak pak usnete. Přesto si ho dáte. Nebo jste diabetik, víte, že čokoláda je nevhodná, ale neodoláte. Nebo náš paušální příklad, kdy jste obézní a víte, že ta klobáska nemá co hledat ani ve vašich ústech, ani v ledničce.
3. Konzumace navzdory předešlým potížím. I když v minulosti jste s nějakým jídlem měli problémy, znovu si ho dáváte?
   Pokud vám posledně bylo po husích hodech špatně od žaludku, není rozumné jít znovu hodovat. Náš paušální příklad s obezitou stále platí. Velké břicho je potíž.
4. Konzumace navzdory sociálním problémům. Jíte nevhodná jídla i v případě, že z toho máte problémy?
   Hádky s manželským partnerem (nejez to tlusté!). Paušální příklad s obezitou platí stále. Pokud jste tlustý a vysmívají se vám, nebo se stydíte chodit mezi lidi, to jsou sociální problémy.

Takže. Ve verzi tohoto minitestu pro alkoholismus stačí, abyste odpověděli jednou ano a je možné vznést podezření, že tento problém máte. Přeneseny do řeči obézních je to trochu komplikovanější, ale dá se poměrně snadno formulovat jistý závěr:

• Máte problém s postavou? Pak je rozumné řešit ho a nejíst jídla podle chuti, ale podle toho kdy a jaké jsou vhodné.
• Nemáte problém s postavou? Pak buď děláte vše správně, nebo máte štěstí na rychlejší metabolismus. Ale to zřejmě ani nečtete tento článek.

Jak vám dopadl test?

A teď pojďme na to, co s tím. Předpokládám, že pokud máte nadváhu, asi jste odpověděli alespoň jednou ano. Pojďme se tedy zabývat pojmem závislost. Je totiž možné, že jste závislí. V psychologickém smyslu.

Závislost je jedna z možných rysů v osobnosti člověka. Někdo má „sklon“; ke závislosti, jiný je značně nezávislý. Pokud je závislost výraznější, dá se už hovořit io poruše osobnosti. Trocha odbornější tomu říkají „závislá osobnost“ ;. Občas i „závislostní porucha osobnosti“; nebo „dependent personality disorder“; pokud si to chcete trochu poštudovať. (Nejednou se setkáte is ne právě vhodným překladem „závislá porucha osobnosti“ ;.) V praxi se člověk se závislou osobností obvykle projevuje jednou nebo několika projevy z níže uvedených příkladů:

• závislý od ostatních lidí, trvale se obává, že ho ostatní opustí (partner, kamarádi, šéf …)
• závislý od jiných zdrojů a podnětů (zábava, informace, je nesoběstačným)
• slabost, před každým rozhodnutím se dlouho řadí ai tak se neví rozhodnout
• pasivita, spíše čeká na pokyny, než by jednal samostatně
• podřizuje se, popírá své potřeby, nevznese ani požadavky, na které má nárok
• nízká sebedůvěra a sebevědomí
• snaží se nikoho nebude zlobit, raději se přizpůsobuje, podřídí se ostatním i když jemu osobně to možná nevyhovuje
• bojí se samoty, nudy, má strach, že se sám o sebe nepostará, neumí si sám vytvořit program
• nechává rozhodovat ostatní a to i v důležitých věcech

Tito lidé jsou ideální obětí, je snadné zneužívat jejich. Pokud si například alkoholik najde takto závislou partnerku, má zajištěn servis. Nebo manipulátorka si najde muže s takovou osobností a může dělat co chce. No a také takový člověk mnohem snadněji propadne drogám, hracím automatem, cigaretám či alkoholu.

Samozřejmě, v tak vypouklém popisu se asi málokdo z nás najde. Je to popis extrémní, poruchové formy závislosti. V menší, nebo malé míře však mnozí z nás jistou závislost máme. Zejména pokud jsme (byli) tlustí, tak je pravděpodobné, že jsme tak trochu závislí. Podívejte se, co by se vás mohlo týkat:

• Závislost od okamžitého splnění touhy. Vzpomenete si na koláček a musíte ho mít i když máte nadváhu?
• Závislost od opakování skvělé chuti. Toužíte dát si zase tu výbornou salám? I když nepatří mezi vhodné potraviny?
• Závislost od účinků potraviny. Cítíte, že po čokoládě se vám na světě žije jaksi hezčí? Tak si ji dáte znovu. Více, než by bylo OK.
• Závislost od nabuzení energií z potraviny. Zejména sladkosti dodávají energii a pak se nám zdá snadněji plnit běžné tělesné výkony.
• Závislost na psychoaktivních složkách potraviny. Energetické nápoje, kola. Obsahují látky, které zvyšují čilost. Dáte si je i když je to jen chemie a cukr?

Jen zopakuji: zde nemluvím o situaci, že pokud hned nedostanete salám, začnou se vám třást ruce av křečích se svalíte na zem … Stačí, že se vám v hlavě motá myšlenka, že byste si velmi rádi dali makový. Ten je během hubnutí nevhodný. Pokud vám to nejde z hlavy, má to znaky závislosti. I alkoholik ví, že by neměl pít, ale touha je silnější. Ta touha se anglicky jmenuje craving av češtině je k tomu asi nejpřesnějším slovo, bažení.

Touha je silnější?

Pokud ano, právě ta touha, bažení je vážný problém. Pak se musíte začít k sobě chovat přesně tak, jak to platí u ostatních závislostí. Platí na vás jen:

Zásada absolutní abstinence.

Abstinující alkoholik je stále ohrožen. Stačí aby si jednou nalil a je špatně. Totéž kuřák.

Když jsem před mnoha lety přestal kouřit, bylo mi dobře. Po půl roce jsem si řekl, že teď si snad JEDNU dopřát mohu. (Ano. Blbec.) Stálo mě to další rok kouření, dokud jsem s tím skoncoval úplně. Nyní již téměř 20 let nekouřím. Ale stačila by jedna a asi bych do toho padl znovu.

Tento jistý princip platí i v potravinách. Pokud máte zhubnout, musíte změnit

• druh jídla na vhodné potraviny a
• čas jídla na pravidelnou stravu.

Nuž a musíte přestat jíst ty potraviny, od kterých jste závislí.

Přestat, ne omezit

Omezení totiž v případě závislosti znamená, že:

• Dnes si dáte jen trošilinčičku.
• Zítra také.
• Pak disciplína o kousek povolí a dáte si trošku.
• Ta troška zase povolí uzdu disciplíny az trochy je malý kousek.
• Pak malá porce.
• Normální porce.
• Pak Duplo, ale jen výjimečně …

Takový postupný rozběh je typický. Pokud jste na něčem závislí (vím, česky správně je od něčeho …) tak vám

• nestačí občas
• nestačí troška

ale platí zákon crawingu a ten vás táhne k

• více
• častěji

Jaksi tuším, že tento článek se vám asi nelíbí. Často se lidé ptají na to, jak často mohou mít výjimky pokud chtějí zhubnout. Někteří dokonce navrhují, aby jeden den v týdnu byl dnem obžerství a dokonce obhajují, jaké je to skvělé. Kdoví. Zkuste a uvidíte, jestli vám to sedí. Mně ne.

Navrhuji vám měkký test

Nemusíte se hned bičovat, týrat a hrát na mnichů. Chcete zhubnout? Upravte svou stravu tak, jak vám doporučuji na mnoha stránkách tohoto webu.

A co výjimky? Klidně si dovolte občasné výjimky. V tom je ten test „měkký“ ;. Předpokládejme, že to zvládnete. Pokud celý týden potáhnete ukázkově zdravou stravu av neděli si dáte krémeš po obědě, je to zcela v pořádku. Jednoduše pokud víte regulovat svůj jídelníček tak, že se v něm občas objeví cokoliv nevhodné, nic špatného se neděje.

No v praxi se ukázalo, že lidé co potřebují zhubnout nevědí zvládat regulaci množství výjimek. Takový příklad ukazuje, jak se s výjimkami zacházet nedá.

• V pondělí si dám výjimečně popcorn. A smetanu do kávy.
• V úterý je výjimkou tlačenka a po večeři větrníky (švagrová donesla, zkyslo by)
• Ve středu výjimečně koláčky, v práci se slavilo. Ano, i tři piva, též zcela výjimečně.
• Ve čtvrtek výjimečně kapsa arašídů, neodolal jsem. Pak mi bylo špatně a tak výjimečně pohár vodky na opravu žaludku.
• V pátek výjimečně v pizzerii. Výjimečně i 2 sklenice koly. Večer výjimečně i víno.
• Víkend nerátajme, to přece je výjimečný čas pro každého. Zda?

Přesně tento model je typický pokud máte v povaze jistou nezdrželivost, či nestřídmost. Ano, v takovém případě musíte nasadit úplnou abstinenci.

A víte co? Je to jako se svaly. Čím déle budete bez dobrot, tím méně vám budou chybět. Ale musíte být bez nich trvale, protože stačí jedna pizza a obžerství se snadno vrátí.

Sladkosti, cukr, čokoláda, pamlsky

Rádi mlsáte? To je zcela normální. Sladkosti milují děti i dospělí.

Mlsají nejen lidé – zkuste se zeptat majitelů psů, zda jim chutnají sladkosti. Chovatelů koní, zda by kůň pohrdl kostkami cukru. Zeptejte se majitelů papoušků, jak nepříčetně se ptáci dožadují piškotů.

To, že všem sladké tak chutná však ještě neznamená, že to je i zdravé! Bohužel. Čokolády, dorty, piškoty, sušenky, tyčinky a samozřejmě i sladké limonády a koly jsou potravinami, které se v přírodě volně nenacházejí. Nemusíte si namáhavě klestit cestu pralesem, abyste narazili na pár krémeš. Nemusíte se vyšplhat na strom, aby jste si napijí kokakolou. Chcete-li bílou čokoládu, nemusíte ji honit po poli a ulovit v smrtelném zápase.

Nic takového. Sladkosti si člověk prostě koupí a bez fyzické námahy se jimi může nacpat. Chuť je úžasná, tak proč by přestával s jedením právě v nejlepším?

Bohužel v tomto nás chuť dokonale zrazuje. Láká nás jíst a my bezmocně cucky vaječný koňak, nebo spásáme makovník s řádně sladkým kakaem. Bez ohledu na to, kolik energie nám třeba doplnit. Sladká chuť nás tak trochu zbavuje příčetnosti.

pocitový index

Člověk při opakování otupí a pak už žádá jen více. Nastříkáte se voňavkou a za chvíli ani nevíte, že ji na sobě máte. Tak frknete ještě trochu. A za chvilku už zase nic necítíte. Lidé kolem vás už omdlévají, ale vy o své vůni nic nevíte.

Stejné je to i s jinými smysly. Vyjděte ze tmy na světlo a oslepí vás. Chvíli budete mžourat, ale pak se rozkoukat a už vidíte normálně.

I se sladkostmi je to podobné. Stačil by vám banán, ale pokud je bomboniere, je to lepší. Je sladší. Časem si na sladkosti zvyknete a začnete probírat. Málo sladké banány vám už ani nebudou chutnat, protože …

práh tolerance

… Se změnil. Už jste přivykli na uměle oslazené zákusky, na příkrém čokoládu. Už vám nechutnají nějaké Otupné blbosti typu ovoce, zelenina – téměř bez chuti, stvořené přírodou. Chcete koncentrát. Cukr, med. Hodně! Už jste pocitově závislí – pokud máte cítit sladkou chuť, musí být umělá.

A vy chcete tu chuť cítit a tak platíte výrobcem za to, že můžete jíst potraviny, které vám chutnají až tak, že se dobrovolně cpe, i když vaše ospobná váha ukazuje stále vyšší čísla.

I člověk s běžně dostupným IQ ví, že pokud sní hodně sladkého, bude rychle přibírat. I člověk s desítkami kilo nadváhy to ví. Přesto papá a papá a přibírá. Vidí to, ví to, ale nedokáže přestat.

Mnozí z nás jsou ochotni položit svůj život, zdraví a pohodlí za sladkou chuť. Sice pomalu, ale zato s plným vědomím, že mlsání má na svědomí kila tuku, což nás zatěžují.

Mnozí z nás učí závislosti na sladké koncentráty i své děti. Co tam po tom, zda je sladkost zdravá? Hlavně, že jim tak chutná.

A tak jsme si prakticky rovni s takovým psem, papouškům, či koněm. To zvířátko totiž neví, že to, co mu tak chutná mu může velmi ublížit. Nespojí si to.

My to víme, a nic nám to není platné …

• Komentáře k článku (0)