Příběh – Miro Veselý

Dokázal to! Shodil 35 kilo a poradí vám, jak na to.

Pan Veselý je obyčejný chlap z Bratislavy. Byl zvyklý na řízek se salátem, šišky s mákem, hamburgery, sladkosti a také seděl celý den u počítače. Že je tlustý, věděl. Aby ne, vždyť měl 115 kg. Rozhodnutí zhubnout stále odsouval. Od nového roku, od pondělka, po dovolené… Nakonec se odhodlal a dnes má 80 kg. Jak to dokázal?

Miroslav Veselý byl tlouštík s velkým břichem

S nadváhou se Miroslav Veselý potýkal velmi dlouho. “Necítil jsem se dobře, funěl jsem do schodů a v noci se potil. To se mi samozřejmě nelíbilo. A taky ty poznámky známých, například ve kterém jsem měsíci. Měl jsem totiž opravdu vypasené břicho.”

Těžké začátky
Mirek si uvědomoval, že je na jídle závislý. Když začne, nedokáže se přestat cpát. Rok před tím, než zhubnut, viděl dokument o člověku, který shodil 180 kg. “Říkal jsem si, nějaký Angličan je toho schopný a já ne? Dobře, budu jíst hodně ovoce a zhubnu. A koupil jsem si 2 kg banánů. Za chvíli jsem se všechny snědl. Nejenže jsem v nich přijal extrémní dávku cukru, ale za hodinu jsem měl zase hlad jako vlk,” hovoří o své zkušenosti. “Tak jsem si řekl, že si koupím tabletky na hubnutí. Dobral jsem balení a vida, 5 kg bylo dole. Ale do týdně jsem je měl zpátky.”

Konečně správná cesta
“Začal jsem pátrat na internetu,” vypráví Mirek. “Nastudoval jsem energetické hodnoty potravin, pochopil, že hubnutí má svá pravidla, která nejdou obejít. Když už jsem věděl, co, kolik a kdy a podřídil tomu svůj režim, šla moje váha konečně dolů.”

Krizové okamžiky
Kdy mu bylo nejhůř? “Nebudu lhát. Pořád je těžké odolat čokoládě nebo vydatnému obědu u maminky. Také občas zhřeším.” Podle Mirka je lepší si hřích pořádně užít a pak pokračovat dál svou dietní cestou.

Sladkosti, můj hrob
Mirkovi trvalo rok, než zhubnul 35 kilo. “Mnohokrát jsem byl rozzlobený, jak pomalu to jde. Musel jsem si přísně zakázat sladkosti a nesměl je mít na očích. Stejně jako vyléčeného alkoholika láká deci vína, já se musím držet dál od čokolády. Jasně, že bych si rád dal větrník, pak druhý a třetí. Ale nedám a vím, že se mi zákaz vyplatí dodržet.”

Cvičit se musí
Mirek říká, že sport a pohyb nikdy neměl rád. Také proto se dostal na 115 kg. “V jedné lékařské studii o obezitě byl prezentován výzkum o lidech, kteří hubli bez cvičení a přibrali do roka kila zpět. Tak jsem věděl, že nemám na výběr.” Teď Mirek chodí do posilovny i 3 x týdně a má speciálně sestavený trénink.

Dokázal jsem to!
Mirek neříká, že je to lehké a že vás to v některých okamžicích přestane bavit. “Cokoli chcete dokázat, musíte být zorientovaný, o problematice něco vědět a mít vůli. A když se dostaví první výsledky, jenom vás to pozitivně nakopne.”

foto: archiv Miroslava Veselého, text: blesk.

Hubnutí začíná, ale i končí v hlavě

Myslím, že každý ví, co znamená moment, když se člověk pro něco rozhodne. Je to bod zlomu. Pokud jde například o obchod, rozhodnutí něco koupit se odehraje často mnohem dříve, než proběhne skutečný nákup. Není důležité zaplatit, ale rozhodnout se, že tak uděláme.

I obézní člověk je na tom klidně. Nejdříve přibírá. Žije životním stylem, který mu vyhovuje, bohužel tento styl vede ke obezitě. Pokud chce přestat být obézní, znamená to velké rozhodnutí. Rozhodnutí omezit se v mnoha požitcích, změnit návyky. To je velmi těžká věc a mnozí se odhodlávají i několik měsíců, či let, zatímco přijde onen bod zlomu.

Klasickým “bodem zlomu” mohou být i různé situační pobídky. Partner na vás tlačí, že byste měli zhubnout. Přijde konec roku, čas závazků. Blíží se léto a mnohé (í) zatouží zhubnout do plavek. Po vánocích, zda velké noci praskne na váze pružina. Tyto momenty jsou schopny ovlivnit touhu začít hubnout, ale jako motiv jsou poměrně krátkodobé. Už po pár dnech odhodlání pro věc ochladne a zůstává dřina – vážení potravy, omezování se …

Moment, kdy se rozhodneme začít s hubnutím je velmi důležitý. No pak následuje poměrně dlouhé období (jen do konce života) kdy by člověk už měl trvale dodržovat nový výživový systém (ideálně i pohyb). A to už tak snadné není. Ze všech stran na nás útočí nabídka jídel, zpravidla stejně chutných, jako nezdravých. Reklama, rodiče, oslavy. Snadno je podlehnout.

Ono volní rozhodnutí zhubnout je popud, ale jeho “účinek” není v době trvalý. Naše odhodlání se postupně začne oslabovat. Jistě, zpočátku vás budou známí a neznámí chválit a podporovat, to je motivující. Ale postupně si okolí zvykne, že jste štíhlí a už vás nechválí. (Naopak, někteří by vás raději viděli pěkně tučnučkých!) To je chvíle, kdy i vy přestanete myslet na svůj stravovací režim. Odborně se to nazývá “usnutí na vavřínech”. A to je právě riziko. Hrozí, že si pomalu začnete nadělovat stále větší porce jídel. Nepozorovaně, pomalu. A tak jistě může zase začít stoupat vaše hmotnost …

Právě proto je dobré, pokud své myšlenky o hubnutí a novém výživovém stylu nenecháte vychladnout.

Měli byste v hlavě stále přitápět

Vím, teď mě napadnou věční kritici, kteří rádi mumlají, že kdo jednou zhubl, věčně se už zabývá jen hubnutím. Ano. Je to tak. Ale kdo zhubne a zapomene, brzy má zpět i své staré kila. Obezita je vážný problém a proto člověk s nadváhou bohužel musí minimálně několik let číhat sám na sebe. Velmi přísné!

  • A nejsnáze se udržíme při myšlenkách na dané téma právě tak, že se aktivně věnujeme problému.
  • Pokud posilujete, setkáváte se s kulturisty, debaty o svalech. Čtete časopisy.
  • Pokud sbíráte známky, ukazujete si je navzájem, doplňujete si informace.
  • Pokud jste chovatel, zajímáte se o výsledky jiných chovatelů, rádi si podíváte zvířata, které milujete.
  • A když hubnete, měli byste se zabývat hubnutím. A mluvit třeba o tom, že máte rádi jídla, které nesmíte.

Ideální je mít po ruce skupinku lidí, kteří se setkávají a navzájem si říkají své názory, zkušenosti, zážitky. Právě to do nich vzájemně vlévá další odhodlání vytrvat. V takové skupině najdete oporu, pokud selžete. Najdete radu, pokud chcete nějaký recept, či tip. Uvidíte, že i ostatní lidé ze skupiny to mají stejně těžké (či někdy i těžší), že jednorázově “selhat” je docela normální – vždyť se to dá zítra zkusit znovu …

Zorganizovat dnes živě setkávání se takové skupiny lidí není snadné. Málo času, prostorová vzdálenost, snaha o anonymitu, cena spojená s organizací takových setkání by věc velmi komplikovala.

Máme však internet. A právě tady se dá vytvořit virtuální skupina lidí. Jedna taková funguje i na tomto webu. Fórum navštěvuje mnoho lidí, kteří aktivně přispívají a vytvářejí na něm srdečnou atmosféru, ve které se i novoprišelci cítí bezpečně. I když registrované členy je jen kolem 270 (duben 2006) mnohem více lidí toto fórum navštěvuje a “pouze” čte. Nepíší. Nacházejí v něm podporu ve svém snažení.

A právě to je důležité – pravidelně se v hlavě zabývat otázkami obezity a jídlu, či sportu. Právě tím, že se nějaké tématu věnujeme pravidelně v myšlenkách, brzy se takové myšlenky začnou odrážet iv našich činech. Po letech se z opakovaných činů vytvoří nový návyk. A právě to je podpora, kterou toto fórum dokáže poskytnout i návštěvníkovi, který na něj chodívá “jen” číst. Pravidelný kontakt s lidmi, kteří mají stejný cíl, jako vy, vás bude táhnout dál, upevní vaše rozhodnutí.

Hubnutí tedy opravdu začíná v hlavě, ale mělo by v ní zůstat i poté, co už hubnout nemusíte. Jinak hrozí, že se jednoho dne přistihnete, jak bezmyšlenkovitě Chroupete u televize solené arašídy a potichu tlustý. Člověk “odchován” skupinou lidí, kteří mají podobný problém si při pohledu na arašídy vzpomene, že je to problémová potravina, kterou je třeba brát velmi vážně …

No a nezaškodí i číst knihy o výživě. I to je výborný způsob, jak se udržovat ve stavu konstruktivního odhodlání. Čím více se dozvíte, tím snadněji se vám bude žít novým stylem … Je to ověřeno, nejen mnou. Doporučuji.

Komentáre k článku: Příběh – Miro Veselý

  1. helena m. 27. srpna 2010

    Asi to není úplně vhodná poznámka, ale moc Vám to sluší. Vlatsně ne, je to naprosto vhodná poznámka :)!.
    Máte stránky pěkně udělané, také je obdivu-hodné časová investice do anonymních korespondentů, a já se dodatečně omlouvám, že jsem některými svými příspěvky jen zduplikovala to, co jsem se u Vás posléze dočetla jinde:). Omluva, nevím jak příspěvek mazat,
    zdravím Vás do Bratislavy.

  2. Lída 12. září 2010

    Dobrý večer tak to opravdu klobouk dolu musí te mít dost pevnou vuli to dokazat souhlasím s vami že to často přestava bavit zdolavat ty to nepohodlnosti … Jen jsem chtěla se zeptat pač trpím taky dost silnou nadvahou a to uz asi 4 roky dřive jsem byla štíhla měla 55kg a postavu jak mám správná ženská mít ale pak jsem jela do lázní na dýchací cesty a doktorka mi tam nasadila redukční stravu pač jsem prí byla abnormalné tlusta v bokach a břiše nijak jsem neprotestovala po měsíci co jsem se vratila domu a věřte nebo ne i po dodržování redukční stravy dal přibrala jsem do 2 měsícu 20kg a tak se to opakovalo asi 2x nebo 3x . Sladky nejim , do lazní taky nejezdim , jím pravidelne tak jak se ma a pořad někde lítam jsem v jednom kole a malo kdy se zastavím mohla bych poprosit pro radu vypadam jak prase a uz vubec nevím co stím

  3. Miro Veselý 12. září 2010

    Lída takhle se nedá nic říct. Važ a zapisuj si několik dní všecho co jíš. Pak dle energetic´kých tabulek zpočti, kolik energie denně přijmeš. Jestli málo, pak jdi k lékaři, ať udělá nějaká vyšetření co přesně se děje.

  4. Petra 12. prosince 2010

    Dobrý den! Velmi mě Vaše stránky zaujaly, už dlouho chci zhubnout, párkrát se taky tak stalo, ale vždycky jsem to nabrala zpět s  malou porcí sádla navíc :( takže dřív sen o tom, že zhubnu 5 kg se začal měnit na sen o 8kg, o 10kg… Dnes už sním o tom, že zhubnu 18kg! (když to takhle napíšu zní to směšně) Jsem opravdu zdrcena tím, že dřív by mi stačily 1,5 – 2 měsíce a dnes půl roku. Ale díky Vám mám motivaci a tedy i blíž k vysněné postavě :) Jen mě zarazilo, že typy obezity jsou jen dvojího druhu, moje postava je totiž naprosto souměrná. Mám tlustá stehna, břicho, ruce a to souměrně… Je ale pravda, že trpím (podle tabulek) pouze nadváhou. Jinak děkuji, za Váš čas, že myslíte i na ostatní lidi a pomáháte jim uskutečnit jejich sen ;)

  5. misa 3. ledna 2011

    Ahoj jmenuji se misa a vim ze jsem uz obezni nebudu se hlubit kolik jsem mela a kolik mam ted ale potrebovala bych 20kg dolu abych bylla na sve vaze jsem epilepticka a pokud se mi nepovede shubnout mohla bych ochrnout nebo dostavat casto zachvaty prosim pomoc dekuji

  6. anonym 8. ledna 2011

    Dobrý den, je mi 14 let, vážím 67kg a měřím 167cm. Trápí mne silná stehna a malá prsa. Vsechny moje příbuzné mají naopak prsa velké a jelikož je mi 14 tak se bojím že už mi nenarostou.. každý den cvičím: jezdím doma na rotopedu, nebo posiluju s cinkami, chodím na zumbu a na power jogu a vzdy se mi podari zhubnout ale na spatne casti tela. Zhubnu prsa a skoro zadne uz po tom hubnuti nemam :( podarilo se mi zhubnout na 65kg ale po Vánocích ač jsem se snažila jsem se opět vrátila na původní váhu. A prsa se mi nezvetsily, zustaly malé a naopak se mi zvetsilo bricho. Slané a tučné mne nelaka ale sladkosti jsou moje slabost. Poradte mi co mam delat prosim :( uz jsem zoufala.. 7 dní v tydnu cvicim a uz vecer skoro ani nejim :( Děkuji moc za odpoved!

  7. Miro Veselý 8. ledna 2011

    anonym posuzovat prsa ve čtrnácti? To snad nemyslíš doopravdy? Sladkosti vynech naprosto všechny, z nich je panděro.

  8. Elli 5. září 2011

    Ahoj, moc Vám závidím i přeji ten skvělý úspěch v hubnutí, i já se snažím zhubnout už asi čtyři roky a každý rok je má váha vždy o pár kilo větší, takže kdybych nebyla hloupá a vrhla se na redukci kil hned a nečekala a nejedla, mohla bych být také v tuto chvíli šťastná a hubená… Doufám, že teď se mi to už konečně povede, jinak se asi zblázním z toho tuku na mě a zároveň se moc těším, až budu chodit po městě tak štíhlá, hezká jako dřív, protože vím, že jsem vždy byla velmi sportovní (a také hubená) a tato nyější postava se ke mě prostě nehodí… a cítí to i ostatní. Držte mi, prosím, palce, ať se mi to už konečně povede, pak Vás budu chválit, kudy půjdu.

  9. alena 10. září 2011

    Ach jo je mi 32 mam 2 děti a taky vám moc závidím.Vyzkoušela jsem snad všechny druhy prášků na hubnutí a nic spíš mi připadá že jsem přibrala nejméně tunu.V práci se nezastavím pořád se hýbu a strašně se potím,ale prostě nic.Těch diet co jsem vyzkoušela už si nevím rady kdo mi poradí

  10. jitka 27. listopadu 2011

    Ahoj potřebuju poradit měřím 168cm a vážím 62kg je mi 14let. pořád si dělám rozvry kdy mám cvičit a že budu pravidelně a zdravě jíst. Jenže já strašně ráda jím sladké i když se ho snažím omezit nejde to. I moje sestra mi říká ať ho nejim že za chvilu budu vážit 100kg. Ř íkám jí že ne ale já si to taky myslím a bojím se toho stale přibírám na váza předem děkuju

  11. Miro Veselý 28. listopadu 2011

    alena proč diéty? nauč se jak jíst zdravě.

    jitka na váze přibírat musíš. Rosteš. Není však vhodné jíst sladkosti. Je to návyk. Každým povolením si jej posílíš. Zdrž se a nebudeš mít pak problémy s hubnutím.

  12. veronika 20. března 2012

    Dobry den jsou tady dobre rady a verim tomu jen neverim ze jste podle toho zhubnul kdyby jste dostatecne cvicil trikrat tydne tak by jste nemohl vypadat tak vychrtle a nezdrave muzi maji vice svalove hmoty nez zeny tak kdyz budete spravne jist a cvicit jak tady pisete tak by jste nemohl vypadat jako anorekticka

  13. anonym1 23. dubna 2012

    Dobrý den, rád bych si přečetl tu studii o lidech, kteří hubli bez cvičení a přibrali kila zpět. Moc by mě zajímala, akorát netuším, kde ji hledat. Můžete mi napsat, kde ji najdu?

  14. Miro Veselý 23. dubna 2012

    anonym1 v knize klinická obezitologie to je, nyní to zde nemám. něco by se mělo dát nalézt taky na pubmed.

  15. Godzill 3. dubna 2013

    Hezký den, S hubnutím mám taky své zkušenosti, a to jak negativní, tak pozitivní. Ty z vás, kteří by rádi nějaké to kilčo shodili potěším (a je jedno jestli chcete zhubnout 5 nebo 20kg) jde to a může to dokázat každý. Hlavní je to, co popisuje Miro, hubnutí má svá pravidla. Na začátku je třeba udělat rozhodnutí a zjistit co nejvíc o tom co děláte špatně a jak to dělat dobře. Všechny informace jsou dostupné na internetu. Po chvíli studia začínají věci dávat smysl a logiku – pak už jde jen o to naject na určitý stravovací a pohybový systém a vydržet. A světe div se – ono to člověka začne bavit :-) Začal jsem když mi váha ukázala 115kg (mám 187cm) a uběhnout 20 metrů mě stálo propocené triko a 10minut funění. Dneska je všechno jinak, cítim se skvěle a vypadám minimálně obstojně :-) JDĚTE DO TOHO. Když jsem to zvládl já, zvládnete to taky. Mimochodem Mirovi musím poděkovat za inspiraci a cenné informace z jeho stránek – moc mi pomohly.

  16. Kája 2. dubna 2014

    Já potvrzuji to, že bez pohybu se udržuje váha dost obtížně, v roce 2012 jsem zhubl bez pohybu počítáním kJ na téměř podváhu, rok si váhu držel cca stejnou, pak jsem to už nemohl vydržet se dále omezovat ve stravě, a tak jsem začal zase nabírat, k pohybu mě ale nedonutilo nic doteď. Teď mám BMI 24 a dále nabírám.
    A otázečka: Jaký máte názor na hubnutí bez pohybu? Klidně i podloženo něčím, co máte nastudováno. Děkuji

  17. Miro Veselý 2. dubna 2014

    Kája já jsem shodil 35 kilo bez pohybu. Skoro 40. Bohužel oslabilo mi to svalstvo, od té doby mám potíže s páteří. Můj názor i zkušenost proto je, že zhubnout bez pohybu lze. Není to zdravé ani vhodné. Ale lze.

    Ale nedá se to později udržet bez pohybu. Tady už mám nejen zkušenost. V knize Klinická obezitologie citují autoři výzkum na velkém vzorku respondentů. Ti, co zhubli a začali cvičit, udrželi si váhu dlouhodobě. Ti co necvičili, za pár let nejpozději měli starou váhu.

    Já sám jsem nyní po zhubnutí přesně 10 let a potvrzuji z praxe – stačí trocha lenosti a váha hned jde nahoru.

Pridajte komentár:

Napište váš komentář k článku...

Vyplňte ešte: