Obezita je nemoc
Obezita v současném medicínském pohledu představuje chronickou metabolickou poruchu. Všechno, co se v těle týká metabolismu, je nepříjemně pomalé. Stejným tempem, kterým se zákeřně a plynule přibírá, budete i hubnout.
Nemůžete počítat s tím, že jste roky na váze nabírali, a pak se toho zbavíte v průběhu několika dnů nebo týdnů. To nejde.
Na začátku každé obezity je vyšší příjem než výdej. Přibrat může přibrat i celkem zdravý člověk – stačí, když bude dlouhodobě jíst více než spotřebuje a dlouhodobě se také bude vyhýbat pravidelnému tělesnému pohybu. Jsme ve společnosti, ve které je člověk prakticky neustále obklopen nějakým jídlem. V mnohých rodinách máme dokonce „kult jezení“, pokud se to tak dá říct. V jednom kuse vám jídlo nabízí.
Velmi často se také jí z nudy – to je typický příklad tzv. víkendových jedlíků, kteří se celý týden snaží úzkostlivě dodržovat dietu, a pak přijde víkend a dva dny v kuse se vlastně přežírají. Mají na to příležitost, mají na to čas. Jsou obklopeni jídlem a nevydrží to pokušení. Často prostě nemají lepší program.
Například jedou na návštěvu k rodičům, sedí tam v křeslech nebo leží na pohovkách. Koho by napadlo jít do přírody na procházku? A tak sedí doma a z dlouhé chvíle si vkládají do pusy cukroví z misek. Přesně tohle je ten způsob, kterým se dá přibírat. Velice nenápadně, potichu, roky. Až pak, když se člověk vzpamatuje, je zle.
Obezitu může způsobit příbor
Možná si v duchu říkáte, že každá diskuse je marná ai tak je to všechno jedno. Pokud jednou někdo má tu smůlu, že má sklon být tlustý, nepomůže si.
Víme, že obezita vzniká tehdy, když sníme víc, než spálíme. Vývoj lidstva a celý vědeckotechnický pokrok směřuje k tomu, abychom měli dostatek jídla, tepla a pohodlí.
Pohyb se stal přežitkem. Odpadla těžká práce, odpadl boj o potravu a málokdo z obéznejúcich sportuje.
Ale ani aktivní pohyb nemusí stačit spálit množství energie z moderních potravin.
Rodinné štvorbalenia (plus jeden téglig zdarma), půlkilová balení jogurtu, všude přebytek dostatku za skvělé ceny.
No to všechno nestačí – i v tomto stavu někdo tloustne a jiný ne. Jak to?
Na vině může být příbor
Kdybychom měli možnost nahlédnout do různých kuchyní během přípravy oběda, viděli bychom mnoho rozdílů.
- Někdo má lžíci na polévku malou a mělkou, jiná může být hluboká a širší.
- Talíře mohou být větší a menší. Forma na bábovku nemá „normalizovaný“objem.
- Hrnek na kakao může Met 2 deci, dva a půl deci, ba i 3 deci. (Já jsem pil z půllitrové …)
- Pekáč může být větší i menší. To vše může významně ovlivňovat množství připraveného jídla.
Významně z hlediska obezity.
Mnoho receptů na vaření totiž začíná třeba výzvou: vezmi šálek mouky, šálek cukru a lžíci oleje …
Pokud máte velkou šálek a velkou lžíci, seberete více cukru, více tuku. Uděláte větší množství.
A pokud ho uděláte, tak ho i – sníte.
Stejně velikost pekáče (částečně, samozřejmě) určí, kolik masa můžete udělat na nedělní oběd.
Pokud se na pekáč vejdou 4 kila, je dost pravděpodobné, že zbytky masíčka budete dojídat ještě pár dní i když jste v neděli měli návštěvu.
- S menším pekáčem musíte již v řeznictví kalkulovat.
- Koupíte méně, uděláte méně, sníte méně.
I velikost talířů ovlivní porce. Na velký talíř se dá naložit více. A když se naloží víc, tak se sedí déle, ale sní se.
Hlavně v případech kdy …
Na vině může být matka (babička, otec, bratr …)
… Je v rodině zvykem jíst dokud se nedojí. I dnes, v době dostatku se traduje spořivý přístup k jídlu.
„Co máš na talíři, to pěkně sněz!“. Nebo „dokud to nedoješ, nepůjdeš ven!“.
Je škoda (podle někoho dokonce hřích) nedojesť jídlo, protože nedojesť rovná se vyhodit. A vyhazování potravin je drahý špás.
V takových rodinách by však stálo za úvahu postavit otázku jinak: není škoda nakupovat a podávat zbytečně mnoho potravin a pak je násilím tlačit do svých nejbližších? Není následná obezita větší škodou, než kousek vyhozeného žrádla?
A tak spolu s velikostí porcí – často nesmyslnou – může být na vině i tradice. Lidé nepřemýšlejí racionálně, ale často emocionální.
A podle toho se pak chovají. Matka cítí, že by ráda pohostila rodinu.
- Chce, aby všem chutnalo, aby si užili její chutný a bohatý oběd.
- To je emocionální interpretace.
Možná tuší, že racionální přístup by našeptával něco jiného. Například: Vím, že je třeba nakrmit rodinu, protože jídlo značným dílem rozhoduje o zdraví a náladě.
Chci, aby moje jídlo prospělo, aby bylo zdravé, protože zdraví mých nejbližších je pro mě důležité.
A jídlem ho můžu ovlivnit.
Dort po sytém obědě není dobrým nápadem, pokud kolem stolu sedí lidé více, či méně, ale obalení sádlem.
Na vině může být zvyk
Zvyk nepustí. Od dětství vidíme, jak vypadá „běžná porce jídla“, jaký asi tvar má krajíc chleba.
A tuto míru pak budeme dlouhodobě „napodobovat“.
Ale copak už to je za míra „krajíc chleba“?
Je to řez chlebem. V závislosti na průměru pecnu, druhu chleba a tloušťce řezu může mít krajíc chleba 25, ale i 250 gramů.
- Stále je to „jedna porce“. Natřít máslem, naskládat sýr a zabalit na svačinu.
- Neváží. Jinak bychom zjistili, že i tloušťka másla je něco, co máme zafixované z dětství.
- Na chléb se dá lakem rozetřít 5 gramů, nebo na něj můžete dopřát poctivých 20 gramů.
- Stejně množství a druh sýra …
A tak „porce jídla“ s názvem jeden krajíc chleba s máslem a sýrem může mít přitažlivých 600 kJ, což spolu s jednou mrkví může být docela přiměřená svačina.
Stejně však může jít o poctivejších, přeje nadělení 3000 kJ, což už je porce, po které se dřímá a někdy i tloustne.
Zejména, pokud nejde o porci, která by byla určena jako oběd na celodenní túře v horách.
Přehodnoťte zvyky
Pokud patříte k četným rodinám, kde většina, zda všichni mají nadváhu, něco není v pořádku.
Možná máte genetické sklony přibírat, ale to pro vás není alibi, které by vám dávalo povolení dále se přecpávat.
- Spíše by to mělo být varování, že někde ve stravování děláte hrubou chybu.
- Na ni doplatíte vy, je ve vašem zájmu něco s tím dělat.
Pokud máte nadváhu, měli byste si dávat pozor a nespasí velké porce.
Podívejte se na velikosti porcí, jaké se u vás doma podávají. Možná jsou zbytečně velké. Možná se jen vaří příliš mnoho jídla, které vám je líto jen tak vyhodit. Vyhodit potraviny je drahé, v mnoha rodinách se jídlo vyhazuje tak, že se nejprve protlačí přes střeva už i tak pořádně obézních …
Mnohým z nás, co máme „sklon“ ke nadváze stačí změnit onen „sklon“ jíst příliš mnoho a nadváha zmizí.
Neobklopujte se potravinami, protože jejich sníte. Vařte jen takové množství potravy, které odpovídá energetické potřebě.
Na vině může být jen zvyk. Zkuste si vytvořit nový, lepší. Nevařte pro chuť, nevařte tradičně.
Vařte s láskou, tedy racionální.
Nejhorší to bývá o svátcích. Ty jsou však několikrát do roku … Opravdu je třeba tradičně a nepříčetně ohlédnout nesmyslným množstvím nezdravých jídel?
Potřebujete zatížit svůj organismus jen proto, že i loni jste to tak dělali?
- Vánoce jsou obdobím míru a klidu.
- Nezměňte je na období dychtivého žraní, které si pak půl roku budete vyčítat po každém vážení.
Myslete na to dříve, než po několik večerů budete péct plechy zákusků a koláčků, které pak během pár dní sníte.
Kolik bude, tolik se sní. Myslete na to, zvláště pokud máte problém s nadváhou.