Jak se zmotivovať při hubnutí?
Motivace při hubnutí je nedostatkové zboží. Chybí. Člověk se podívá do zrcadla a strnul! Okamžitě je zmotivovaný na 100%. Lidé be matematického vzdělání jsou často zmotivovaní někdy i na na 115 či 120%. Ale co to? Projde pár hodin a motivace bledne. Stačí, když vidíme pizzu, dort, zda koláček a je konec. Okamžitě jsme zmotivovaní – dát si dobrotu.
V poslední době dostávám přes různé internetové kanály mnoho stejných otázek. Ať už e-mailem, v diskusích, nebo přes facebook. Ty otázky se dají shrnout zhruba do dvou oblastí.
- jak mám zhubnout
- jak se mám zmotivovať
Jsou to spolu propojené oblasti na které se nedá odpovědět docela snadno. Mnohé z těch otázek obvykle obsahují i řešení, které pisatel možná nevidí, nebo doufá, že neplatí:
- Citala jsem vase stranky a ráda bych se poradila, jak mam zhubnout?
V této klasické otázce je zároveň skrytá odpověď. Odhaluje něco, co souvisí s trendem doby:
Jeden z nejčastějších problémů lidí je povrchnost. Týká se nejen ty kteří chtějí zhubnout.
- Najdou rady o hubnutí.
- Nepřečtou si je, hned se zeptají, „četla jsem tvé rady, poraď mi, jak mám zhubnout?“.
Je to příznačné. Většina lidí totiž chce být štíhlá, ale zároveň chtějí žít životním stylem, který je dovedl ke obezitě. Jinými slovy – chtějí něco zdarma. Vidí, že o hubnutí něco vím. Možná si to i přečtou. No nelíbí se jim to.
Tak žádají jinou radu! Jak jinak by se dalo zhubnout, než disciplinovaní dodržováním určitého režimu?
Něco podobného se děje v diskusi na webu který mám na téma práce.
- Z mnoha diskusních příspěvků se dá vycítit, že zájemců oplacu je mnoho.
- O pracu však mnohem méně.
Na webu o práci je asi klasická otázka: „Nasel jsem inzerat praca na doma a řadu bych se dozvěděl podrobnější informace.“ A znovu povrchnost, protože na tom webu jsou články o práci a nejsou to inzeráty. Spíše informace o tom, jak se dá vydělat. Povrchní čtenář ani pořádně nečte. Vidí slovo práce kdesi v textu a už je zvědavý, kolik by mohl řekne.
Tento trend je fenoménem doby. Vyrábím weby i pro zákazníky a tak na ploše let vím, jak vypadá statistika. Typickým příkladem je míra udržení pozornosti čtenářů:
Zatímco v roce 2009 lidé trpělivě četli články a něco se i naučili, necelých 10 let na to jsou doslova nervóni. Nakoukl a jdou jinde. To se týká prakticky všech webů, podobný graf jako je zobrazen tady je prostě typický úkaz.
Pohled na statistiku na tematicky jiném webu. Trend je velmi podobný – stále více lidí nakoukne a jde pryč.
Ještě jeden web, tentokrát ukázka statistiky, kolik stránek si průměrně návštěvníci rozkliknout. Před deseti lety to bylo na webu obrázku 5 stránek, dnes průměr není ani dvě stránky.
Tento trend jsme sledovali na webech bez ohledu na postupné úpravy designu. Naopak – a ty roky jsou na některých z webů ne stovky, ale tisíce článků. Takže nelze uvažovat o tom, že návštěvníci by si neměli co podívat. I technologie je mnohem dál – weby jsou rychlé. Není to netrpělivost, co žene návštěvníky pryč. Stejný fenomén se týká i osobního života a tedy bude mít pozorovatelný vztah i k hubnutí.
S podobnou povrchností ale mnozí přistupují i ke svému zdraví a stravě. Načež se starat? Nějak bude.
V poslední době vídám nezvykle hodně tučných – zejména žen. Ale velmi tučných. Obávám se, že když DSA objeví aktuální statistiky o prevalenci obezity, tak tam bude skok. Nárůst obezity totiž v posledních letech stále roste.
A s tím souvisí i motivace k hubnutí
V hubnutí ke klasickým otázkám patří například toto:
- Mým největším nepřítelem je sladké …. snažím se mu odolat ale ne vždy to jde. Poraď mi prosím jak si upevnit vůli a nepodléhat jídlu.
Lidé mají pocit, že mají slabou vůli. Ve skutečnosti však jde o špatné návyky. Pokud si člověk zvykne jíst sladkosti, začne tloustnout. Pokud se něco pravidelně opakuje, stává se to zvykem a člověk má pocit, že „bez sladkostí nedokáže žít“. No to není pravda. Je jen vězněm svého zvyku.
- Má vůli papat koláčky.
- Nemá vůli udělat něco pro svou štíhlou linii.
To je nepříjemná bilance. Připomíná to situaci, kdy se chcete někam dostat. Cesta vede přes malé, pootevřené dveře. Vy to víte, přesto zkoušíte probourat stěnu na jiné straně v naději, že to půjde … Pak se vrháte na jiné dveře a snažíte se je vyvalit. Potom kopete do stěn v naději, že najdete jinou cestu.
Mám pocit, že ona povrchnost při hubnutí je možná i jedna z příčin vzniku obezity. Jsme povrchní, nic se nám nechce příliš zkoumat, pokud to není stručné a zabelené do barevného dárkového papírku.
O tom, že zelenina je zdravá, řízky nezdravé víme všichni. Ale kdo se tím řídí? Načež hledat návod jak zhubnout, když nerespektujeme ani základní a všeobecně známé doporučení?
Každý ví jmenovat „nezdravé“ potraviny – dort, žloutek, čokoláda, uzeniny, slanina, tučná jídla, sladkosti …
- Víme, že určité jídla škodí zdraví a jiné mu pomohou.
- Víme, že zdraví je nejcennější.
- Nechováme se však v souladu s těmito poznatky.
Právě v tom jsme povrchní.
- Načež se starat o zdraví, dokud ho mám?
- Proč si nedat řízek, když mi chutná?
- Výjimečně a na oslavách se přece snad ještě může jíst i nezdravě (takže třeba každý týden najít alespoň třikrát důvod k oslavě a hostinu).
Pokud chcete, aby se vaše pevná vůle a tedy i motivace neoslabovaly, nezačínejte s hubnutím příliš tvrdě. Myslete na to, že pokud nasadíte brutální dietu, oslabujete si pevnou vůli! Nepouštějte se do žádných extrémů! Určitě je dobré myslet na zdravý spánek – pokud jste nevyspalí, oslabujete svou schopnost vytrvat.
Pojďme do závěru. Předpokládám, že teď očekáváte, že vám prozradím nějaké tajemství, jak se motivovat při hubnutí. No takové tajemství neexistuje. Člověk obvykle koná v souladu se svými motivy. Chutná vám koláček? Máte ho před sebou? To vás motivuje sníst ho. Pokud jste trochu rozmazlení a povrchní, asi snadno najdete důvod, proč ten koláček sníst můžete, dokonce možná nutné.
- Budu řídit, mozek potřebuje rychlý cukr.
- Pak to vycvičit.
- Miluji ten koláček a pokud si ho nedám, tak umřu. Nebo upadnu do deprese a skočím z okna, protože bez tohoto koláčku můj život nemá cenu. Celé mé bytí a vesmír vznikly pro to, abych si nyní mohl pomaškrtiť.
Nuž a když navrhnu:
Co tak ten koláček prostě zabalit a vyhodit? Nebo darovat?
Tak vypnete tuto stránku, odhlaste internet a rozdupkáte vzteky mobil, na kterém jste to možná viděli.
Je to nepříjemné, ale v životě nic není zdarma. Pokud něco chcete, musíte zaplatit cenu.
Pro štíhlou figuru, musíte žít život štíhlého člověka. Je možné, že vaše tělo vám to ještě ztíží – štíhlí lidé mají často rychlejší metabolismus a tak si mohou dovolit více, než člověk tlustý s pomalejším metabolismem, popřípadě hormonálními potížemi (metabolický syndrom je častou příčinou rychlého přibírání). Pak musíte být na sebe ještě přísnější, než jsou štíhlí lidé. Je to nepohodlné, nepříjemné, neatraktivní. A hlavně to přetrvává v čase. Io rok, o deset budete muset být na sebe stále přísní. A stále budete mít chuť dát si pamlsek.
To je cena za hubnutí a udržování si hmotnosti. Je to vysoká cena. A proto se svým způsobem nedivím lidem, kteří mi píší v naději, že jim napíšu jednu kouzelnou větu, díky které zhubnou, nebo se zmotivujú. Taková věta však neexistuje. Napsal jsem knihu o hubnutí, ty informace nelze shrnout do jedné věty, ani do jednoho článku.
Dá se změnit životní styl na takový, který vede k štíhlé postavě. Pokud jste však obklopeni lidmi, kteří vás stále nabízejí dobrotami, jste v ostré kvalifikaci na svatého …
Žijeme šílenou dobu. Desítky let po světové válce a stoletích nedostatku. Máme neuvěřitelné možnosti jak přežít život. Můžeme tvořit, setkávat se, pomáhat. A většina obyvatelstva civilizované části planety skončí večer s chipsy při unifikovaném výplachu mozků televizní obrazovkou. Izolováni v panelácích, rozprášené. Závislí na mizerně placené práci, často zadlužení. Tak co bychom si nedali alespoň ten koláček?