Obezitogenní prostředí
Obezitogenní znamená takové prostředí, které napomáhá při vzniku obezity, podporuje ji. Jsme obklopeni věcmi a názory, které vedou spíše k obezitě, jak ke štíhlé linii. Tak končilo dvacáté a začíná jednadvacáté století. Tradice jsou zafixovány.
Rodina vytváří obezitu
V mnoha rodinách panuje diktatura obezitogenní výchovy. Všechno jídlo se musí dojíst. Dobré dítě je dítě, které sní všechno. Pokud sníš všechno, za odměnu dostaneš zmrzlinu. Vše je v pořádku, dokud jedlic chutí.Mnoho rodičů krmí své děti více, než je zdravé a následkem je stoupající hmotnost dětí. Můžeme diskutovat o tom, že děti si možná velký přísun nezdravé stravy vytrucujú, nebo jinak vynutí. Bohužel rodiče jsou často nevšímaví k takové „maličkosti“ jako pár kilo tuku navíc na jejich dítěti. Chtějí svým výhonek dopřát, a tak si říkají, že z „dětských kil“ dítě vyroste. To však nebývá pravda. Pokud člověk v dětství dostane systematické „základy“ návyků vedoucích k obezitě, jen těžko se mu to na stará kolena podaří změnit. Dnes pár kilo navíc může znamenat o několik let pár desítek kilo navíc. Má váš syn v dvacítce nadváhu 10 kilo? Po třicítce to může být 25 kilo. Po čtyřicítce to může být už nadváha 50 kilo a čekají vás první návštěvy v nemocnici, kde se váš syn zotavuje po infarktu.
Nepříjemné je i to, že rodiče nedokážou připustit, že udělali chybu a obezitogenní prostředí. Na svých dětech žádnou nadváhu nevidí. Pokud byste je taktně upozornili, že jejich děti jsou obézní, možná vám dokonce vynadají. Přitom právě rodina může obéznímu v mnohém pomoci i ublížit. Doma by měly být podávány spíše racionální pokrmy, dítě by nemělo mít přístup (nebo alespoň ztížen) ke sladkým limonádám a nevhodné stravě.
To vše se však nedá udělat v atmosféře, ve které se ostatní nadžgávajú. Chcete-li vést své děti k štíhlému životu a racionální stravě, musíte s tím začít vy. Musíte jít příkladem. To bývá problém – mnohé rodiny jsou složeny ze samých obézních lidí. Tam je snaha o jakoukoli změnu téměř nereálná.
V naší rodině, například, strašili všechny menší děti. „Nechceš to dojíst? Jen počkej! Ze sklepa doneseme TEN STROJ. „Dítě hned rádo rychle dojedlo samo, než velmi nepříjemnou pomocí chladného stroje, který by do dítěte i tak všechno to jídlo napumpoval. Samozřejmě, žádný stroj neexistoval. Zato se všechno jídlo úspěšně snědlo a mnoho členů domácnosti bylo již od dětství obézních.
Podívejte se na svých nejbližších. Jsou obézní? Motivujte je, aby s tím něco dělali. Navrhněte jim, aby navštívili specialistu, obezitologa, který pomůže víc, než falešně taktní mlčení v situaci, kdy si někdo z blízkých ubližuje přejídáním. A hlavně: nenabízejte jim nevhodné jídlo.
Hostiny obézného u rodičů
Příklad běžného vydatného oběda u nás.
- Předkrm šunka, křen, chléb 400 kJ
- Masový vývar s játrovými knedlíčky 400 kJ
- Smažený řízek 3 000 kJ
- Majonézový bramborový salát 2 000 kJ
- Sladkokyselé okurky 200 kJ
- Pomeranč 200 kJ
- Dort 3 000 kJ
- Káva se smetanou 250 kJ
- Celkem 9 450 kJ
Zatímco jsem byl obézní, snědl jsem víc, než je v tomto seznamu.
Takový obedík stačí na obezitu i kdybyste ten den už nesnědli nic jiného. Co s tím? Právě zvonu u vašich a čeká vás výkrm odpoledne? Pak zbývá nasadit asertivní techniky komunikace a nepopustit. Matka (babička, tchýně, či jiná hospodyně) musí pochopit, že to myslíte vážně. Je přímo jisté, že jí to nebude trvat krátce. Změna zaběhnutých zvyklostí je nesnadná. Pro rodiče může pohoštění být i důležitým symbolem, jak vám chtějí říci, že vás mají rádi. V některých rodinách to neumí říci slovy a jen opulentní nedělní obědy dávají tušit lásku. Proto je to nesnadné. Odmítáte vlastně projev lásky rodiče a nechcete se ho přitom dotknout. Zřejmě budete muset nějaký čas odmítat. Asertivní, ne agresivní.
Při odmítání je vhodné použít techniku přeskakující gramodesky – předem se připravte, že na vaše odmítnutí výkrmu bude matka nějak reagovat – jejím cílem bude odmítnutí přebít nějakým trumfem. Proto cokoliv ona řekne, opakujte po ní a uctivě skončete tím, že trváte na svém. Zopakování je důležité, aby matka věděla, že jste její argument vnímali. Musí jasně cítit, že ji (i její koláč) uznáváte, vážíte si její námahu, ale nedáte si.
Pozor však! Pokud polevíte jednou a nakonec si kousek koláčku dáte, příště bude naléhat déle. Bude vědět, že se sice okoun, ale jste zlomiteľní. Proto je nutné nepolevit. Pokud si hodláte dát, předem oznamte, že si dáte 40 gramový řez a vytáhněte miniaturní váhu. Alespoň bude vesele.
Nebude to pro nikoho snadné. Ona bude asi zklamaná ( „tak jsem se těšila, jak si konečně dobře pojíst“) a vy budete mít chuť na zakázané ovoce.
Mně se při komunikaci s rodinou někdy daří jiná technika:
Naordinovat, co bych ten den chtěl jíst a kolik.
Proti původní dohodě se obvykle na stole jaksi objeví i dort nebo kremšnity. Ty si už jednoduše nedejte. Píšu si občas s lidmi, kteří hubnou. Před časem mi přišel e-mail, ve kterém pisatel popisuje osobní problém při hubnutí a žádá o radu:
„… I při návštěvách rodicu, kdyz matka jednim dechem žasnou nad mou současnou vizáže a týmž dechem nemuze pochopit proc si nechci dát tak 5-6 kousků její úžasnými zákusků, ktere s laskou pro mna upekla … připravit tři druhy koláčů a jelikož se to skoro vůbec nepojal, na závěr dna mě donutí abych si vzal domů … A jak jí mam vysvetlit, že ty její energeticky narocne balicky doma házíme do kose? …. Prosim poraď … “
Dárek přijměte, pokud si máma nedá říct. Nemusíte ho hodit do koše. Nedělní zákusky v pondělí vezměte do práce a nabídněte kolegů. Pokud si z koláčků každý jen Zobnout, nikomu neublíží a udělají milou náladu na úvod pracovního týdne.
V některých rodinách se nerado vidí, pokud necháte jídlo nedojedené. Ať je to už zaběhnuté jménem úspory nebo vyjádření pochvaly kuchařkám, nepodlehněte. Hned, jak cítíte, že jste najedení, přestaňte. Nedojídejte jen proto, že zůstalo a že by to byla „věčná škoda“. Ano, je škoda vyhodit trochu rýže nebo kus masa. No není to věčná škoda. Už o pár hodin si ani nevzpomenete. Více škody ten pokrm nadělá, když ho natlačíte do odpadkového koše zvaného slanina, kterou pak nosíte všude s sebou. Pokud se kuchařce nelíbí, že jste nedojedli, ať si to sní sama! A příště ať vám naloží méně. Nebo si naložte sami.
V mnoha rodinách si na domácí stravě potrpí. Hospodyně připraví to nejlepší vepřová pečeně se zelím a knedlíky. Podává pořádně porce. „Není už válka, dopřejte si, děti moje!“. Marně budete prosit, že jedna knedlík vám stačí a tukem ji polít netřeba. Dá čtyři knedlíky, poctivě Omasta ai masa odvalí jako pro dva horníky. „Jen si dopřej“. Takovou porci nedojedzte. Možná se prajna kuchařka urazí, možná vyvoláte napětí, konflikt. Ale je to jediná cesta.
Pokud hospodyni opakovaně odměníte nedojedeným talířem, zvykne si na to a časem vám dá menší porci. Pokud ta hospodyně je více inteligentní než prajna, možná příště uvaří menší kalorický šok i pro ostatní.