Epidemie obezity

Více než polovina Čechů má vyšší hmotnost, než by měla mít. Umíte si představit, jaký mediální skandál by vyvolala infekční nemoc, která postihla více než 50% národa? Novináři by šíleli. Ale protože jde “jen” o obezitu, netřeba se tomu věnovat. V některých zemích se již začíná považovat za normální, pokud máte jen nadváhu. Přitom následky obezity jsou druhou nejčastější příčinou úmrtí.

Obezita je nemoc

Zkusme vysoukat nejdříve trochu odbornější definici. Obezita v současném medicínském pohledu představuje chronickou metabolickou poruchu, která se souhrnně zvykne označovat jako metabolický syndrom. Tato porucha se začíná považovat za ekvivalent ischemické choroby srdeční.

Na začátku obezity nemusí stát vždy jen nemírné přejídání se, zda lenost cvičit.

  • Možná máte k obezitě genetickou predispozici (náchylnost).
  • Možná máte hormonální či metabolickou poruchu.
  • Možná užíváte léky, které ovlivňují i to, zda přiberete.
  • Možná máte depresi.
  • Možná …

Možná trpíte jinou příčinou, která vaši obezitu odstartuje snadněji, než u člověka, který má “rychlý metabolismus” a jako pec spálí všechno, co sní. Pak máte smůlu. Budete přibírat mnohem snadněji, než lidé, kteří takovou predispozici nemají. Není nutné, abyste přibírali. Budete to mít však těžší. Je to nespravedlivé, můžeme si společně povzdechnout. Mnohem častěji si však lidé start tučnenia přivodí z neznalosti. Žijí nevhodným životním stylem a přibývání je důsledek. Obezita již znamená rozvinutý, neřešený, dlouhodobý problém.

  • Možná jste dlouhodobě ve stresu, přes den nejíte a tělo ztuční.
  • Možná jíte málo, ale nevhodně volené stravy.
  • Možná málo spíte.
  • Možná se málo hýbete.
  • Možná jste si opakovanými dietami rozvrátily fungování těla.
  • Možná jíte málo zeleniny.
  • Možná i víte, že byste něco neměli, ale neodoláte a dáte si více.

To jsou nejčastější příčiny vzniku obezity. Přibrat může i jinak zcela zdravý člověk, pokud:

  • dlouhodobě jí více, než spotřebuje a nebo
  • se navíc dlouhodobě vyhýbá pravidelnému tělesnému pohybu.

Otázka přibírání zda hubnutí vždy začne i skončí při jídle. Nuž a protože žijeme v zemi, kde jídlo je dostupné každému, mnozí mají problém.

V některých rodinách je kult jídlu. Stále vás nabízejí. Tomu se v lékařské literatuře říká obezitogénne prostředí. Lákavá nabídka koláčků, dobrot a jejich okamžitá dostupnost. Postoje rodiny k jídlu.

Ať jste už přibrala z neznalosti, pod vlivem okolí, nebo jste k tloustnutí měli sklony, na výsledku to nic nemění. Jste tlustí. Rádi byste to změnili? Nejraději tak, abyste nemuseli nic změnit? Bohužel, pokud chcete něco změnit, musíte něco změnit! Nezkoušejte nové a nové diety. Nezačínejte hubnout na vlastní pěst.

Jděte k lékaři, ať vás komplexně vyšetří a doporučí, co máte dělat. Hubnutí se lidem nedaří právě proto, že se neporadí, nenaštudujú si žádné informace. I přesto začnou držet nějakou nesmyslnou dietu. Zasahují tak svévolně do metabolických procesů a dietami si často navodí poruchu svého těla (metabolismu). Oč úporněji diety se snaží nasadit, tím více problémů si tím způsobují. Vy se nepokoušejte hubnout svévolně. Bez znalostí snahy zhubnout obvykle končí ještě vyšší hmotností.

Zásady hubnutí, které platí pro jednoho člověka, nemusí fungovat u jiného. Stačí, abyste měli diabetes mellitus 2. typu a vaše hubnutí musí probíhat jinak, než u člověka, který diabetes nemá. Proto zásada číslo jedna zní:

Jak zvládnout pasivní obžerství

Uzobáváte a ani si přitom lze neuvědomíte, že vlastně jíte. Možná by se to dalo nazvat i mechanické, bezmyšlenkovité jedení. Zpravidla to znamená energetické plus. Až příliš často zcela zbytečné.

Máte po ruce sáček solených arašídů? Je to oblíbená lahůdka ke televizi. Sto gramů má asi 2 500 kJ. Běžná velikost sáčku je 250 gramů. Nevím jak vy, ale já jsem bez problémů zahubil takové kapsa za jeden večer. Co za večer! Za pár minut. Tím jsem přijal dávku energie, která stačí téměř na celý den. Nepřijal jsem to však jako jídlo. Jen jako pamlsek, která se nezávazně hází do úst vedle příjemné debatě s návštěvou. Předtím jsem normálně jedl. Většinou ještě i potom.

Hrst arašídů má zhruba 40 gramů. Ilustraci z tohoto obrázku jsem nejdříve odvážil a potom snědl. Chutná ilustrace. Energeticky to představuje 1000 kJ, je to 18 gramů tuku. Arašídy – zejména ty nesolené – jsou chutná a vhodná potravina, kterou však třeba jíst opatrně. V malém množství je zdravá a pokud se hýbete, není důvod, proč se jí vyhýbat. Ale vraťme se k tématu článku.

Čím lépe, tím horší!

Čím více vám nějaké jídlo chutná, tím je to horší.

  • O to snadněji, raději a častěji ho totiž budete chtít papat.
  • O to méně se možná dokážete ovládnout, pokud již ochutnal.

Jen si představte, že by vám někdo chtěl zakázat jedení nějaké chuťově méně výrazné potraviny. Třeba čínské zelí. To by asi nebyl velký problém. Nicméně takové bramborové lupínky jsou chutná potravina. Kdo ji má rád, bude nespokojený s faktem, že vhodné je zcela se vyhnout konzumaci.

Perpetuum mobile existuje

I když fyzici vám budou tvrdit něco jiného, my víme své. Pokud dáte do vhodné nádoby popcorn, ruka sama bude vykonávat pohyb. Jsou potraviny, které se již vyrábějí tak, aby se daly brát po trošce.

  • Slané tyčinky.
  • Drobné sušenky.
  • Bramborové lupínky.
  • Oříšky.
  • Bonboniéry.
  • Různé malé perníčky.
  • Vánoční cukroví.

Podobné dobroty se sypou do misek. Předpokládá se, že každý si dá. Je toho dost.

  • Tím že jich je hodně, vzbuzují pocit, že si můžeme trochu dát.
  • Tím, že jsou malé, myslíme si, že z jednoho kousat se nic špatného nestane.

Oba výroky jsou pravdivé.

  • Z jedné lupénky se vám nic nestane. (Fakt!)
  • Z jedné misky přiberete možná pár gramů. (V podstatě nic se neděje.)
  • Z jedné misky denně můžete za rok přibrat několik kil. (Zbytečně.)

Právě toto je matematika, která vytváří náš problém.

  • Právem bagatelizuje snězení jednoho kousku.
  • Nedat si druhý vyžaduje silné volní úsilí.

Proto jednodušší je nedat si ani jeden kousek, jak bojovat s plnými ústy.

Čím koncentrovanější, tím horší

Na těchto dobrotách je nepříjemná zejména koncentrace energie v malém objemu potraviny. Náš žaludek má určitý objem.

  • Pokud sníte velký kedluben (půl kilový), téměř úplně vám to zaplní břicho. Energeticky jste v podstatě na nule. Kedluben obsahuje malou hustotu energie.
  • No pokud si dáte čokoládu, zda oříšky objemově ve velikosti kedlubny, sníte energii potřebnou na několik dní. Pocit sytosti bude stejný, ale následky dramaticky odlišné.

V této dvojici informací můžete najít i řešení:

Jak sníst dobrotu tak, aby neublížila?

Pokud budete chtít dát si některou z problémových potravin, udělejte to takto:

  1. Dejte si sklenici vody a jděte jinde, nebo do jiného pokoje. Možná zapomenete, že jste chtěli dobrotu. Nezapomněli jste?
  2. Dejte si nejméně čtvrt kila zeleniny. Jděte ji jíst jinde. Po snědení už asi zapomenete, že jste chtěli dobrotu. Nezapomněli jste?
  3. Nyní si dejte trochu té dobroty. Po zelenině se jí už do vás hodně nevejde. Navíc zelenina zpomalí vstřebávání a zajistí že budete později nějaký čas velmi sytí.
  4. A teď, hrome, pojďte sem! Jak je možné, že jste stále mysleli na tu dobrůtku? Nemáte ji náhodou stále na očích? Pokud ano, tak to třeba zrušit. Ať se to příště neopakuje!

Pokud po velkém kedlubnu (kolem 400 až 500 gramů je už dost velký) sníte sladkost, glykemický index bude mimořádně nízký. Trávení bude značně zpomalené. Po takovém kedlubnu pár perníčků nezpůsobí žádnou vážnou pohromu. Více je nesníte, protože nebudete vládat. Bez kedlubny byste je snědli snadno i celé čtvrtkilových kapsa.

Ne, nechci vás namlouvat, abyste živili kedlubny a perníčky. Je to jen recept, jak si občas dopřát i “zakázanou”; potravinu a minimalizovat škody. Pokud již nedokážete jinak a musíte si ji dát.

  • Pojídáním zeleniny se nasytíte a je šance, že vás přejde chuť.
  • Nacpaný břicha pomocí zeleniny si způsobíte něco jako žaludeční bandáž žaludku. Dobrot se vám hodně už nevejde.
  • “Ředěním”; energie se sníží metabolické následky pojídání sladkostí. (V tomto smyslu i slané tyčinky jsou sladkost. Mouka má vysoký glykemický index.)

To, plus trochu pevné vůle a mělo by to být OK. Ale ještě pár slov o vůli.

Rizikové potraviny ve vaší blízkosti a únava

  • Při svalové práci známe únavu všichni. Představte si, že bych vás požádal, abyste predpažili ruce a drželi v nich například láhev minerálky. Chvíli by to nebyl problém. Pár minut držet v předpažení nějaké kilo by už však problém byl. Zkuste si to! Nejdříve se objeví únava. Pak touha vrátit ruce do normální polohy. Pak se vám ruce začínají třást. Přichází svalová bolest. I kdyby na vás mířili zbraní, v jisté chvíli svaly selžou. To už vůlí neovlivníte.
  • Podobné to je i při práci s mozkem. Pokud si otevřete některou zajímavou knihu s těžší tématem, unaví vás. Jen si zkuste přečíst třeba Stručnou historii času od Stephena Hawkinga nebo Kvantová teorie nikoho nezabije od Marcuse Chown. Obě jsou napsány velmi jednoduše (vím, je to relativně). Téma je to však náročná na představivost. Pokud si dáte pár kapitoliek a budete přitom dávat pozor, budete z čtení vyčerpaní. Od jisté chvíle přestanete vnímat a musíte přestat číst. I únava při rozmýšlení je poměrně známý jev.
  • V případě, že po něčem toužíte, je také námaha pokud si to upírat. Právě k tomuto bodu se chci dostat v této kapitolky. Asi všichni se umíme “zatnout”; a nedat si třeba čokoládu. Pokud to trvá příliš dlouho, většina z nás to po čase “nevydrží”; a dá si.

Při hubnutí přitom nejde jen o to nedat si čokoládu. Nejednou to znamená, že jste museli omezit, nebo tvrdě zrušit téměř vše, co jste měli rádi. Někomu to jde snadno, jiný trpí stále. Trvale touží po jídlech, které nemůže. I toto “odolávání”; je práce. Je zde trvalé riziko, že selžete, pokud námaha bude příliš velká.

Jelikož nový životní styl bude fungovat pouze pokud bude na “doživotí” ;, je to ještě horší. Pravděpodobnost “selhání”; hraničí s jistotou. Proto je výhodné znát strategie, jak si dopřát pamlsek tak, aby neublížila. To jsme si řekli. Zároveň je dobré předcházet vyčerpání. To totiž oslabuje i naši “pevnou vůli”; odolávat. Pevná vůle se dá i trénovat. Ale dobré je i předcházet stavu oslabení. Ten přichází, když:

  • Nedostatek spánku. Jeden z nejvážnějších problémů, protože je nezvykle častým jevem. Pokud se nevyspíte, je vysoké riziko, že druhý den mávnete rukou a dáte si i jídlo, které byste neměli.
  • Vyčerpání a stres. I únava z jiných oblastí se může přenést na vůli. Přílišná zátěž v práci, nebo tvrdý trénink vyžadují přiměřenou regeneraci. Pokud si ji nedopřejete, může se “zhroutit”; i vaše dosud pevná vůle. I onemocnění nebo úraz patří do této kategorie oslabovačov vůle.
  • Zlost, potíže. Stejně nebezpečný je i stav nahnevanosti a frustrace. Pokud jste ve vztahu, kde jsou konflikty na denním pořádku, oslabí to i vaši vůli.
  • Příležitost dělá zloděje. Nuž a nejčastěji neodoláme tehdy, pokud si na dobrotu vzpomeneme. Je velmi hloupé mít doma vystaveny mísy s lupínky pokud zároveň chceme lupínky omezovat.

Takže tohle byly tipy, jak zredukovat pasivní obžerství. Pojídání jídel, které nejsou velmi zdravé a často si ani neuvědomíme, že jejich jíme. Nejíme je z hladu, ale z mlsání, ze zvyku. Nebo proto, že jsou na stole.

Pridajte komentár:

Napište váš komentář k článku...

Vyplňte ešte: