Jak zvládnout pasivní obžerství

Určitě se vám stává, že uzobáváte a ani si přitom neuvědomíte, že vlastně jíte. Možná by se to dalo nazvat i mechanické, bezmyšlenkovité jedení. Zpravidla to znamená energetické plus. Ale až příliš často zcela zbytečné.

Máte po ruce sáček solených arašídů? Je to oblíbená lahůdka k televizi. Sto gramů má asi 2 500 kJ. Běžná velikost sáčku je 250 gramů. Nevím jak vy, ale já jsem bez problémů snědl sáček za jeden večer. Co za večer! Za pár minut. Tím jsem přijal dávku energie, která stačí téměř na celý den. Nepřijal jsem to však jako jídlo. Jen jako pamlsek, který se nezávazně hází do úst při příjemné debatě s návštěvou. Předtím jsem normálně jedl. Většinou ještě i potom.

Hrst arašídů má zhruba 40 gramů. Ilustraci z tohoto obrázku jsem nejdříve odvážil a potom snědl. Chutná ilustrace. Energeticky to představuje 1000 kJ, to je 18 gramů tuku. Arašídy – zejména ty nesolené – jsou chutná a vhodná potravina, kterou je však třeba jíst opatrně. V malém množství je zdravá, a pokud se hýbete, není důvod, proč se jí vyhýbat. Ale vraťme se k tématu článku.

Čím lépe, tím hůře!

Čím více vám nějaké jídlo chutná, tím je to horší.

  • O to snadněji, raději a častěji ho totiž budete chtít papat.
  • O to méně se možná dokážete ovládnout, když už ho jednou ochutnáte.

Jen si představte, že by vám někdo chtěl zakázat jíst nějaké chuťově méně výrazné potraviny. Třeba čínské zelí. To by asi nebyl velký problém. Nicméně takové brambůrky jsou chutná potravina. Kdo je má rád, bude nespokojený s faktem, že je celkem vhodné vyhnout se jejich konzumaci.

Perpetuum mobile existuje

I když fyzici vám budou tvrdit něco jiného, ​​my víme své. Pokud dáte do vhodné nádoby popcorn, ruka sama bude vykonávat pohyb. Jsou potraviny, které se již vyrábějí tak, aby se daly brát po trošce.

  • Slané tyčinky.
  • Drobné sušenky.
  • Brambůrky.
  • Oříšky.
  • Bonboniéra.
  • Různé malé perníčky.
  • Vánoční cukroví.

Podobné dobroty se sypou do misek. Předpokládá se, že si dá každý. Je toho dost.

  • Tím že jich je mnoho, vzbuzují pocit, že si můžeme trochu dát.
  • Tím, že jsou malé si myslíme, že z jednoho kousnutí se nic špatného nestane.

Oba výroky jsou pravdivé.

  • Z jednoho lupínku se vám nic nestane. (Fakt!)
  • Z jedné misky přiberete možná pár gramů. (V podstatě nic se neděje.)
  • Z jedné misky denně můžete za rok přibrat několik kilo. (Zbytečně.)

Právě toto je matematika, která vytváří náš problém.

  • Právem bagatelizujeme snědení jednoho kousku.
  • Nedat si druhý vyžaduje silnou vůli.

Proto je mnohem jednodušší nedat si ani jeden kousek, než bojovat s plnými ústy.

Čím koncentrovanější, tím hůře

Na těchto dobrotách je nepříjemná zejména koncentrace energie v malém objemu potraviny. Náš žaludek má určitý objem.

  • Pokud sníte velký kedluben (půl kilový), téměř úplně vám to zaplní břicho. Energeticky jste ale v podstatě na nule. Kedluben obsahuje malou hustotu energie.
  • Pokud si ale dáte čokoládu, nebo oříšky v objemu podobném kedlubně, sníte energii potřebnou na několik dní. Pocit sytosti bude stejný, ale následky dramaticky odlišné.

V této dvojici informací můžete najít i řešení:

Jak sníst dobrotu tak, aby neublížila?

Pokud si velmi chcete dát některou z problémových potravin, udělejte to takto:

  1. Dejte si sklenici vody a jděte jinam, nebo do jiného pokoje. Možná zapomenete, že jste chtěli dobrotu. Nezapomněli jste?
  2. Dejte si nejméně čtvrt kila zeleniny. Jděte ji jíst jinam. Po snědení už asi zapomenete, že jste chtěli dobrotu. Nezapomněli jste?
  3. Nyní si dejte trochu té dobroty. Po zelenině se jí už do vás hodně nevejde. Navíc zelenina zpomalí vstřebávání a zajistí, že budete později nějaký čas velmi sytí.
  4. A teď,  pojďte sem! Jak je možné, že jste stále mysleli na tu dobrůtku? Nemáte ji náhodou stále na očích? Pokud ano, tak je to potřeba změnit. Ať se to příště neopakuje!

Pokud po velkém kedlubnu (kolem 400 až 500 gramů je už dost velký) sníte sladkost, glykemický index bude mimořádně nízký. Trávení bude značně zpomaleno. Po takovém kedlubnu pár perníčků nezpůsobí žádnou vážnou pohromu. Více jich nesníte, protože to nebudete zvládat. Bez kedlubny byste snědli snadno i celé čtvrt kilové balení.

Ne, nechci vás přemlouvat, abyste se živili kedlubnami a perníčky. Je to jen recept, jak si občas dopřát i "zakázanou" potravinu a minimalizovat škody. Pokud již nedokážete jinak a musíte si ji dát.

  • Schroupáním zeleniny se nasytíte a je šance, že vás přejde chuť.
  • Nacpáním břicha pomocí zeleniny si způsobíte něco jako bandáž žaludku. Dobrot se vám už moc nevejde.
  • "Ředěním" energie se sníží metabolické následky pojídání sladkostí. (V tomto smyslu i slané tyčinky jsou sladkost. Mouka má vysoký glykemický index.)

To, plus trochu pevné vůle a mělo by to být OK. Ale ještě pár slov o vůli.

Rizikové potraviny ve vaší blízkosti a únava

  • Při svalové práci známe únavu všichni. Představte si, že bych vás požádal, abyste předpažili ruce a drželi v nich například láhev minerálky. Chvíli by to nebyl problém. Pár minut držet v předpažení nějaké kilo by už však problém byl. Zkuste si to! Nejdříve se objeví únava. Pak touha vrátit ruce do normální polohy. Pak se vám ruce začínají třást. Přichází svalová bolest. I kdyby na vás mířili zbraní, v jisté chvíli svaly selžou. To už vůlí neovlivníte.
  • Podobné to je i při práci s mozkem. Pokud si otevřete některou zajímavou knihu s těžším tématem, unaví vás. Jen si zkuste přečíst třeba Stručnou historii času od Stephena Hawkinga nebo Kvantová teorie nikoho nezabije od Marcuse Chowna. Obě jsou napsané velmi jednoduše (vím, je to relativní). Téma je to však náročné na představivost. Pokud si dáte pár kapitolek a budete přitom dávat pozor, budete ze čtení vyčerpaní. Od jisté chvíle přestanete vnímat a musíte přestat číst. I únava při rozmýšlení je poměrně známý jev.
  • V případě, že po něčem toužíte, je také námaha pokud si to upírá. Právě k tomuto bodu se chci dostat v této kapitole. Asi všichni se umíme "zatnout" a nedat si třeba čokoládu. Pokud to trvá příliš dlouho, většina z nás to po čase "nevydrží" a dá si.

Při hubnutí přitom nejde jen o to nedat si čokoládu. Nejednou to znamená, že jste museli omezit, nebo tvrdě zrušit téměř vše, co jste měli rádi. Někomu to jde snadno, jiný trpí stále. Trvale touží po jídlech, které nemůže. I toto "odolávání" je práce. Je zde trvalé riziko, že selžete, pokud námaha bude přílišná.

Jelikož nový životní styl bude fungovat, pouze pokud bude na "doživotí", je to ještě horší. Pravděpodobnost "selhání" hraničí s jistotou. Proto je výhodné znát strategie, jak si dopřát pamlsek tak, aby neublížil. To jsme si řekli. Zároveň je dobré předcházet vyčerpání. To totiž oslabuje i naši "pevnou vůli" odolávat. Pevná vůle se dá i trénovat. Ale dobré je i předcházet stavu oslabení. Ten přichází, když:

  • Nedostatek spánku. Jeden z nejvážnějších problémů, protože je nezvykle častým jevem. Pokud se nevyspíte, je vysoké riziko, že druhý den mávnete rukou a dáte si i jídlo, které byste neměli.
  • Vyčerpání a stres. Také únava z jiných oblastí se může přenést na vůli. Přílišná zátěž v práci, nebo tvrdý trénink vyžadují přiměřenou regeneraci. Pokud si ji nedopřejete, může se "zhroutit" i vaše dosud pevná vůle. I onemocnění nebo úraz patří do této kategorie oslabovačů vůle.
  • Vztek, potíže. Stejně nebezpečný je i stav nahněvanosti a frustrace. Pokud jste ve vztahu, kde jsou konflikty na denním pořádku, oslabí to i vaši vůli.
  • Příležitost dělá zloděje. Nuž a nejčastěji neodoláme tehdy, pokud si na dobrotu vzpomeneme. Je velmi hloupé mít doma vystaveny mísy s lupínky, pokud zároveň chceme lupínky omezovat.

Takže tohle byly tipy, jak zredukovat pasivní obžerství. Jedení jídel, které nejsou velmi zdravé a často si ani neuvědomíme, že je jíme. Nejíme je z hladu, ale z mlsání, ze zvyku. Nebo proto, že jsou na stole.

Pridajte komentár:

Napište váš komentář k článku...

Vyplňte ešte: