Jak si dát závazek, který dodržíte?

Nejhorší, co můžete při hubnutí udělat je, že si dáte závazek typu: budu méně jíst, nebo: chci něco málo zhubnout, nebo: začnu víc cvičit.

Takovéto závazky jsou zcela zbytečné – sice celkem přesně vystihují naše touhy, ale nedají se chytnout pod krkem a zatřást s nimi. Chcete je, ale nedostanete je. Člověk chce často dosáhnout nějaký cíl, ale nepřipraví si plán pro svůj záměr.

Plán si pak neplní, jenom odsunuje. Používá různé výmluvy, které jsou vždy nablízku. Nejednou si ani neuvědomíme, že se jedná o výmluvu. Máme pocit, že je to objektivní fakt, který nám znemožnil dosáhnout cíle.

Například si dáme za cíl méně jíst. Co je ale tohle za cíl? Ten se nedá změřit. Takový cíl předpokládá, že v případě, že si ho nedáme, jedli bychom v budoucnu jenom víc. Možná. Ale o kolik víc bychom jedli? Pak přijde na lámání chleba. Na talíř si naložíte porci a sníte ji.

A můžete si položit otázku: bylo to méně? Bylo. Dalo se také sníst víc. Za pár dní si už ani neuvědomíte, že byste plnili nějaký cíl. Jíte tak, jako předtím.

Pokud si občas vzpomenete, že jste chtěli méně jíst, tak důvod na to, abyste jedli méně bez kontroly, se vždy najde. „Dnes mám depresi, teď nemám čas všechno řešit, nechte mě být, vždyť tyto skvělé řízky by do večera okoraly. To by byla věčná škoda.“

Přejde rok a vy zjistíte, že vaše hmotnost se za tu dobu zvýšila o několik kil. Stejně beznadějné jsou i pokusy typu: budu chodit dřív spát, nebo: omezím sladkosti, budu pít víc vody… Témata jsou sice dobrá, ale neobsahují nic, co by se dalo přesně změřit, zkontrolovat a následně vyhodnotit. Pokud si chcete dát závazek, musíte ho formulovat zcela jednoznačně. To znamená, že k názvu doplníte alespoň dva další parametry, množství a termín.

Další podmínkou je, že si tyto věci musíte také zapisovat. Jen tímto způsobem si pak můžete svůj závazek a jeho dodržování také kontrolovat.

Znáte to zřejmě i vy: pokud si řeknete, že chcete častěji cvičit, v pondělí nepůjdete, protože byla porada, v úterý máte jiné povinnosti, ve středu je třeba vyřídit jednu nutnou věc pro kolegu, ve čtvrtek vám na poslední chvíli zavolá známý, v pátek se chystáte na nákup, protože přes víkend budete mimo město, takže cvičit nepůjdete ani přes ten víkend. Pořád máte někde v paměti, že jste v období, v průběhu kterého jste se rozhodli častěji cvičit. Tímto způsobem může uplynut rok a nic se neděje.

Formulace cílů proto musí znít konkrétně, například: třikrát týdně budu navštěvovat místní fitcentrum, a to konkrétně v pondělí, středu a pátek. Vždy na hodinu a půl, vždy o páté. Pak je jednoduché vyhodnotit výsledek či dosažení vašeho cíle.

Už v pondělí večer si můžete udělat do tréninkového deníku záznam: byl jsem, svůj cíl plním, nebo: nebyl jsem, svůj cíl ignoruji.

Jak se zmotivovať při hubnutí?

V nedávné době dostávám přes různé internetové kanály mnoho stejných otázek. Ať už e-mailem, v diskusích, nebo přes facebook. Ty otázky se dají shrnout zhruba do dvou oblastí.

• jak mám zhubnout
• jak se mám zmotivovať

Jsou to spolu propojené oblasti na které nelze odpovědět docela snadno. Mnohé z těch otázek obvykle obsahují i řešení, které pisatel možná nevidí, nebo doufá, že neplatí:

• Četla jsem vase stranky a ráda bych se poradila, jak mam schudnut?

Jeden z nejčastějších problémů lidí, kteří chtějí zhubnout je povrchnost. Najdou rady o hubnutí. Nepřečtou si je, hned se zeptají, „četla jsem tvé rady, poraď mi, jak mám zhubnout?“ ;. Je to příznačné. Většina lidí totiž chce být štíhlá, ale zároveň chtějí žít životním stylem, který je dovedl ke obezitě. Jinými slovy – chtějí něco zdarma. Vidí, že o hubnutí něco vím. Možná si to i přečtou. No nelíbí se jim to. Tak žádají jinou radu – jak jinak se dá zhubnout, než píšeš?

Něco podobného se děje v diskusi na webu který mám na téma práce. Z mnoha diskusních příspěvků se dá vycítit, že zájemců opl ACU je hodně. O pr acu však mnohem méně. Zde je klasická otázka: „Nasel jsem Vas inzerat prace na doma a řadu bych se od Vas dozvěděl podrobnější informace.“; A znovu vidíme povrchnost, protože články o práci nejsou inzeráty, ale informace o tom, jak se dá vydělat. Tito lidé nenabízejí svou službu, spolupráci. Zajímají se pasivní o to, co mohou získat. Podle možnosti zdarma. Jako zaměstnavatel bych určitě víc ocenil Majlis typu „vím to a to, rád bych vám nabídl svou službu“ ;.

A s tím souvisí i motivace. V hubnutí ke klasickým otázkám patří například toto:

• Mým největším nepřítelem je sladké …. snažím se mu odolat ale ne vždy to jde. Poraď mi prosím jak si upevnit vůli a nepodléhat jídlu.

Lidé mají pocit, že mají slabou vůli. Ve skutečnosti však jde o špatné návyky. Pokud si člověk zvykne jíst sladkosti, začne tloustnout. Pokud se něco pravidelně opakuje, stává se to zvykem a člověk má pocit, že „bez sladkostí nedokáže žít“ ;. No to není pravda. Je jen vězněm svého zvyku.

• Má vůli papat koláčky.
• Nemá vůli udělat něco pro svou štíhlou linii.

To je nepříjemná bilance. Připomíná to situaci, kdy se chcete někam dostat. Cesta vede přes malé, pootevřené dveře. Vy to víte, ale přesto zkoušíte probourat zeď na jiné straně v naději, že to půjde … Pak se vrháte na jiné dveře a snažíte se jejich vyvalit. Pak kopete do stěn v naději, že najdete jinou cestu.

Mám pocit, že ona povrchnost při hubnutí je možná i jedna z příčin vzniku obezity. Jsme povrchní, nic se nám nechce příliš zkoumat, pokud to není stručné a zabelené do barevného dárkového papírku.

O tom, že zelenina je zdravá, řízky nezdravé víme všichni. Každý umí vyjmenovat „nezdravé“; potraviny – dort, žloutek, čokoláda, uzeniny, slanina, tučná jídla, sladkosti …

• Víme, že určitá jídla škodí zdraví a jiné mu pomohou.
• Víme, že zdraví je nejcennější.
• Nechováme se však v souladu s těmito poznatky.

Právě v tom jsme povrchní.

• Nač se starat o zdraví, dokud ho mám?
• Proč si nedat řízek, když mi chutná?
• Výjimečně a na oslavách se může jíst i nezdravě (takže třeba každý týden najít důvod k oslavě a hostinu).

Pojďme do závěru. Předpokládám, že teď očekáváte, že vám prozradím nějaké tajomstvo jak se motivovat při hubnutí Avšak takové tajemství neexistuje. Člověk obvykle koná v souladu se svými motivy. Chutná vám koláček? Máte ho před sebou? To vás motivuje sníst ho. Pokud jste trochu rozmazlení a povrchní, asi snadno najdete důvod, proč ten koláček sníst můžete, dokonce možná musíte.

• Budu řídit, mozek potřebuje rychlý cukr.
• Pak to vycvičit.
• Miluji ten koláček a pokud si ho nedám, upadnu do deprese a skočím z okna, protože bez tohoto koláčku můj život nemá cenu. Celé mé bytí a vesmír vznikly pro to, abych si teď mohl pomaškrtiť.

Co tak ten koláček prostě zabalit a vyhodit?

Je to nepříjemné, ale v životě nic není zdarma. Pokud něco chcete, musíte zaplatit cenu. Chcete-li štíhlou figuru, musíte žít život štíhlého člověka. Je možné, že vaše tělo vám to ještě i ztíží – štíhlí lidé mají často rychlejší metabolismus a tak si mohou dovolit více, než člověk tlustý s pomalejším metabolismem, případně hormonálními potížemi (metabolický syndrom je častou příčinou rychlého přibírání). Pak musíte být na sebe ještě přísnější, než jsou štíhlí lidé. Je to nepohodlné, nepříjemné, neatraktivní. A hlavně to přetrvává v čase. Io rok, o deset budete muset být na sebe stále přísní. A stále budete mít chuť dát si pamlsek.

To je cena za hubnutí a udržování si hmotnosti. Je to vysoká cena. A proto se svým způsobem nedivím lidem, kteří mi píší v naději, že jim napíšu jednu kouzelnou větu, díky které zhubnou, nebo se zmotivujú. Taková věta však neexistuje. Napsal jsem knihu o hubnutí, ty informace nelze shrnout do jedné věty, ani do jednoho článku.

Dá se změnit životní styl na takový, který vede ke štíhlé postavě. Pokud jste však obklopeni lidmi, kteří vás stále nabízejí dobrotami, jste v kvalifikaci na svatého … Žijeme šílenou dobu. Desítky let po válce a staletích nedostatku. Máme neuvěřitelné možnosti jak přežít život. Můžeme tvořit, setkávat se, pomáhat. A většina obyvatelstva civilizované části planety skončí večer s čipsy při unifikovaném výplachu mozků televizní obrazovkou. Izolováni v panelácích, atomizováni. Závislí na mizerně placené práci, často zadlužení. Tak co bychom si nedali alespoň ten koláček?

• Komentáře k článku (17)