Proč se vyplatí nejíst sladkosti

Sladké potraviny se o naši přízeň ucházejí agresivním způsobem. Nejen, že jsou velice chutné, ale jsou všude – trčí na každém pultě i u pokladen. Jestli jim však dokážete odolat, škodu bude mít jedině výrobce.

Je to především řepný cukr, který se může podepsat pod nejedno ze svých uměleckých děl – vzpomeňme alespoň to nejznámější – otylost. Komu by nechutnaly sladkosti a různé sladké limonády? Ušetřeni nezůstávají jen lidé – chuť cukru vábí i domácí mazlíčky, od psů až po papoušky.

Při hubnutí se vám však nevyplatí jíst sladké!

Možná si teď říkáte, že je vyloučeno, abyste si představili svůj život bez sladkostí, limonád či různých sušenek a koláčků. Jsou přece tak dobré a když je nebudete mít, dieta vám sebrala i tu „poslední“ radost ze života. Ano, sladkosti jsou právě tou poslední radostí, kterou bychom měli v životě mít. Lepší je mít především jiné zdroje potěšení. (A nemyslím tím slané potraviny!)

Co se tedy stane, když neodoláte a dáte si něco dobré a sladké? V první řadě si do deníku můžete bez mrknutí oka připsat nějaký ten energetický příjem, který je zbytečný – za pár minut budete mít znovu hlad. Poté, co sníte sladké, organismus na to zareaguje a vyplaví inzulín. Inzulín se však podílí na ukládání tuků do zásoby. Výsledkem „sladké výjimky“ je tedy jen to, že se vám uloží trocha tuku a za chvíli máte znovu hlad.

Jen kvůli okamžiku, momentu, chvilce, na které staví i reklamy na mnoho sladkostí. Dalším negativem je, že si takříkajíc rozpohybujete hladinu inzulínu v organismu. Pro úspěšné držení diety je nejvýhodnější, když se vám podaří udržet v organismu stabilitu, a to systematicky.

Myslete na to, než si otevřete další kolu.

Co s dobrotami? Zrušit, či nahradit?

Je to vlastně zajímavý problém. Kdybychom se věc dívali striktně logicky, všechno by bylo jasné:

Čokoládky, bomboniere, sušenky, chipsy, klobásky, kůže z grilovaného kuřete. Prospívají tyto potraviny zdraví? Ne. No tak je přece samozřejmě nejedzme.

Asi tak zní logický závěr. Ale člověk není stroj. Mnoho rozhodnutí činí pouze na základě emocí. Ví, že jsou to někdy přímo špatné rozhodnutí.

Čokoládky, bomboniere, sušenky, chipsy, klobásky, kůže z grilovaného kuřete jsou přece tak strašně dobré. Chtění je silné. A už se papá …

Právě ono chtění ovládá životy tlustých lidí

Je to však jen zvyk, něco jako rozmazlenost. Pokud jste zvyklí při pohledu na bomboniere zobnout si okamžitě, tento zvyk se pokaždé posílí. Zvyknete si na to, že pokud chci = okamžitě dostanu. Tento postoj člověka postupně hýčká. A na tento postoj je nastavena celá společnost. Přijdete někam na návštěvu a hned jste nabídnuti.

• Děti čokoládkami a kolou.
• Dospělí kávou s mlékem, bomboniere nebo uzeninami.

Cukr a kofein (čokoláda má podobné účinky jako káva) se dají v jistém smyslu chápat, jak lehké drogy. Zvykáme si na ně od dětství, díky prajna tetám a ujom, které si kupují cukríčkami naši lásku.

Tlustý člověk se tedy zpráva nevázaní

Dá se to přirovnat k lidem, kteří se dokáží zadlužit. Vidí reklamu, že nějaká firma dává půjčky bez otázek, bez ručitele. A už jdou. Rádi by měli doma lepší televizor, hezčí nábytek, novější auto. Půjčí si peníze. Teprve potom zjistí, že se dostali (někdy na mnoho desítek let) do pasti. Věci, na které si půjčili, rychle zevšední. No zůstává nutnost platit splátky.

Kdo chce zhubnout ví, že by se měl vzdát pojídání koláčků, či uzenin. Ale nechce se vzdát.

Tlustý člověk vidí koláček a chce ho. Ví, že právě v této chvíli rozhoduje o své hmotnosti – lze na mnoho let dopředu. Ví, že by neměl, ale dá si. Pomyslí si se na slabou vůli, nebo si najde jinou výmluvu. Ale koláček sní. Postupně se tak utvrzuje v postoji, že on jinak nemůže, nedokáže. Ve skutečnosti tím jen klame sám sebe, aby mohl uspokojit okamžité chtění. A pak za to doživotně platí nadváhou.

Vyjednávání

Mnoho lidí by sice chtělo zhubnout, ale zkoušejí hledat nějaký kompromis, jak by obabrali zásady racionální výživy. Hledají neexistující cestu, jak jíst dietní a zároveň nedietní. Bohužel neexistuje zdravá klobása, neexistuje netučný tuk.

• Dobře. Tak si nedám před spaním zmrzlinu (celý kelímek), ale jen dva kopečky. Může být?
• Nebudu jíst vůbec kremšnity. Pouze 2 × za týden.

Podobné úvahy vlastně říkají něco takového:

• Chtěl bych zhubnout, ale „beztrestně“.
• Chci zhubnout, ale nechci nic změnit.
• Chci zhubnout, ale nehodlám opustit to, co mě ke obezitě dovedlo.

Jistě tušíte, že takové postoje v sobě již od začátku skrývají zárodek neúspěchu. Kdo chce zhubnout, měl by počítat s tím, že právě navždy končí etapu života ve které byl tlustý, protože jedl tyto dobroty. Neměl by si nechávat „zadní vrátka“ s tím, že „pokud bych začal hubnout, můžu si pak dopřát více“. To je postoj, který zaručeně povede k jojo efektu.

Chcete-li opravdu zhubnout natrvalo, musíte se dokázat smířit s faktem, že jisté potraviny už pro vás musí být zcela nedostupné. Musíte si v duchu říci, že jste nemocní nemocí zvanou sklon k obezitě. A to je nemoc, která se dá řešit jen tím, že zcela vynecháte sladké a mnoho druhů tučných jídel.

• Představte si děti s celiakií. Zda se jim to líbí, nebo nelíbí, nikdy nesmí jíst potraviny obsahující lepek. Nikdy nesmí jíst výrobky z žitné, pšeničné mouky, či ovsa. Tedy běžný chléb, koláče, nudle, řízky (protože mouka na obalování), müsli. Prostě nemohou. Punktum. Nikdo se jejich neptá, jestli se jim to líbí, nebo nelíbí.
• Mnoho lidí trpí problémem s názvem laktózová intolerance. Prostě nemohou většinu mléčných výrobků. Možná by si rádi dali sklenici mléka, smetanu do kávy, nebo zmrzlinu. Ne, nedá se! Konec debaty.
• Představte si lidi s cukrovkou. Ani jejich se nemoc neptá, zda je těší, že se musí vyhýbat potravinám s cukrem …
• No a obezita? Čím dříve a přísnější si dokážete zakázat to, co vás tak dokulata vykrmili, tím spíše se vám podaří zhubnout. A pokud vám ten postoj vydrží pár let, zůstanete hubení.

Vím, nepopulární věc, zcela se vzdát dobrot. Proto mnozí lidé hledají:

Náhrady

Vědí, že svíčková na smetaně s knedlíky je jídlo, jehož energetická hodnota je poměrně vysoká. No tak začnou zkoušet, jak by se to dalo obabrať. Místo smetany jogurt a podobné pokusy „nastavit“ tučné něčím dietním však nezvyknou dopadnout nejlépe.

Stejně slazení kávy umělými sladidly. Náhrady jsou vždy citelně méně chutné. Tuk a cukr se nedají chuťově plnohodnotně nahradit. A tak člověk, který pije uměle slazenou kávu vlastně stále jitří ránu. „S cukrem by byla lepší, se smetanou úžasná …“

Chuť je věc zvyku

Čím dříve a přísnější se však budete vyhýbat tímto dobrotám, tím spíše se odnaučíte po nich tak toužit.

Sejde z očí, sejde z mysli. Asi tak se dá formulovat návod, jak odstranit chuť na sladkosti. Pokud tedy máte rádi sladké, vzdejte se této chuti. Počítejte s tím, že navždy. Nemasírujte si nervy umělými sladidly.

Zkuste úplně vysadit všechno, co je při časté konzumaci nezdravé a „nesprávné“. Čím přísnější to uděláte, tím rychleji objevíte nové chutě diétnejších pokrmů. Věřte, funguje to. Navíc, pokud se dokážete opravdu zapřít a zcela vzdát dobrot, je to pro vás i velmi významný signál, že tentokrát to hubnutí asi zvládnete až do konce.

A hubnout do konce znamená, že ani po zhubnutí se už nebudete vracet k výživovému stylu, který vede k obezitě.

Pokud již zhřešit, tak potom pořádně!

Samozřejmě, žádná „dobrota“ není nezdravá, pokud jí užijete jen přiměřenou dávku ai to jen občas. S tím můžete klidně kalkulovat a pracovat.

Pokud si v rámci jinak přísné diety jednou za pár týdnů povolíte výjimku, nic se nestane.

A k těmto výjimkám vás přímo nabádám. Pokud již máte sníst něco nezdravého, vyberte si kvalitu! Máte rádi slaninu? Jděte si opéct ke ohýnku velký kus a celý ho snězte. Máte rádi zákusky? Pořiďte si ty nejlepší, pořádně sladké a máslové. Žádné dietní náhrady. Užijte si to naplno. (Pozor, ne že si zkazíte břicho!) A pak zase pár týdnů normální režim.

Takto výjimečně snědené „nezdravé“ potraviny vám hmotnost vůbec neovlivní. Věřte však, že pokud jsou výjimkou, bude to pro vás mnohem lepší a silnější zážitek, jako když jste se předtím denně napchávali.

Vím, není snadné vzdát se dobrot. Ale udělejte to a za pár měsíců zjistíte, že se vám mění chutě. Najednou zjistíte, že mezi dobroty už začínáte řadit úplně jiné, dietnější, potraviny. (Například tofu – před časem jsem ho považoval za odporný blaf, ze kterého mě skoro až napínal. Dnes ho považuji za pochoutku.)

Vzdejte se toho, co vám škodí

Já si myslím, že člověk by se měl snažit naučit se vzdát se toho, co škodí zdraví. Pokud mám chuť na sladké a sladké mi škodí, měl bych si tuto chuť dokázat nechat zajít. Obezita je totiž většinou jen o nezdržanlivosti. A hledání náhrad sladkostí není nic jiného, jen snaha zhubnout „beztrestně“, nebo „zdarma“.

Pokud si dnes nedokážu odepřít kousek čokolády, prosím vás pěkně, myslíte si, že si dokážu upírat dobroty zítra, pozítří a stále? Jasně, že ne! Jasně, že pak rychle přiberu.

Začněte hned trénovat svou vůli. Nečekejte do zítra.

Ten sušenku, co máte připravený ve fijoku na horší časy seberte a někomu darujte.

• Komentáře k článku (5)