Obezita přichází z okolí

Hubnutí: jak zhubnoutJakkoliv dobrá tato strava bude, budete mít stále problémy, dokonce i s těmi nejbližšími lidmi.

Budou vám nabízet pamlsky. Je velmi těžké jít proti proudu – naše společnost je nastavena na obezitogenní životní styl. Vládne nám tady takříkajíc diktatura chuťových pohárků. „Chutná ti? Tak si ještě dej!“

Chtěli bychom zhubnout, ale současně i mlsat. To není možné. Vlastně již výběr potravin je problém. V obchodech s potravinami jsou celé regály naplněny lákavým a nevhodným jídlem.

Jen se podívejte na ty tisícovky potravin k mlsání. Sušenky, cukroví, čokoládové tyčinky, chipsy, čokoládky, bonbóny, bonboniéry, müsli tyčinky. Všechno jsou to potraviny obsahující mnoho nevhodného tuku – přibírá se i z malého množství takovýchto potravin. Nicméně málo nestačí. Jsou tak dobré a vy si pak dáte v naději, že jedna výjimka snad neublíží. Jestli jste tlustí, tak jasně vidíte, zdali výjimka ublíží nebo ne.

Když sníte jednu tyčinku, na své hmotnosti to nezjistíte, nemáte šanci. Možná přiberete jen jeden jediný gram. To se nedá zvážit. Je to sedm gramů za týden, 30 gramů za měsíc – ani to však nemůžete na přesné digitální váze zvážit. Za rok se jedná o 365 gramů navíc.

To je něco přes čtvrt kila. Běžná váha vám možná tak malý rozdíl stále neukáže. Čtvrt kila, vždyť to nic není. O to odvážněji budete mlsat své výjimky. Vždyť se nic neděje.

Komunikujeme jídlem

A tak pojídáme, i když víme, že bychom neměli. V naší společnosti totiž často komunikujeme jídlem.

Vyjádřujemejím pozornost, lásku, přízeň – například rodiče vás zvou na návštěvu a udělají vám vaše nejoblíbenější jídlo. Nudle s mákem, řízky, vepřo-knedlo-zelo, dort, makový závin… a budou tak marnit vaše hubnutí, budou často i jasně proti v obavě, abyste si hubnutím neublížili. „Vypadáš nezdravě.“ A někteří vám budou jídlo přímo nabízet: ,,Dej si řízek, vždyť můžeš, zhubl jsi.“ Je těžké odolat.

Obezita nemá start

Nečekejte, že se jednoho dne vzbudíte, mrknete do zrcadla a ono pukne. Obezita přichází stejným tempem jako stárnutí. Denně se vidíte v zrcadle a přitom máte pocit, že se vůbec neměníte. Tak se neměníte již od dětství.

V zrcadle změny nevidět. Na fotografiích ano. Bohužel proti tloustnutí věku se bránit neumíme.

Stejné je to s kily navíc. Proti tomu se však bránit dá.

To, že jste přibrali, vám nejsnáze mohou říci ti, se kterými se setkáváte jen zřídkakdy.

Například vzdálení rodinní příslušníci. Setkáte se pouze na svatbách a pohřbech. Ti nejsnáze spatří, že jste přehlédli kila navíc. Bohužel v naší společnosti patří právě věk a nadváha mezi tabu. Málokdo najde v sobě tu kuráž, aby vás upozornil na to, že vás je víc, než před rokem.

Chceme být k druhým ohleduplní a tak jim neřekneme věci, které by mohly zranit. No tím jim zároveň nedáváme zpětnou vazbu. Nemají tak možnost změnit, napravit, nebo zlepšit problém, který mají. To je později může zranit ještě více.

Podívejme se na příklad. Někdo má potíže se zápachem z úst. Je to nepříjemná věc. Lidé se mu mohou začít vyhýbat, ale nikdo mu neřekne, že příčinou je právě tento problém. Přitom jeho řešení lze často vyřídit rychle, u lékaře. Někdy může být problém se zubem, jindy s trávením.

Ještě není tak zle, aby nemohlo být horší

Dalším jevem, který z nás může udělat tlouštík je odsouvání řešení. To si dobře pamatuji i sám na sobě. Zamlada jsem si nahmatal takové poměrně malé břicho. Možná že dvoucentimetrová vrstvička tuku. Tehdy by bylo stačilo neuvěřitelně málo a nikdy bych nebyl přibral. Stačilo trochu změnit životosprávu.

Nicméně podceňoval jsem to. Malé břicho přece není vážný problém. Mohlo by se řešit, ale má to čas i pár měsíců. Nepříjemné řešení by ale mělo přijít okamžitě. Proč ho neodkládat pokud se jen trochu dá?

Nuž a řešení počínající obezity je stejně nepříjemné, jako každá jiná prevence.

Pokud uděláte něco čím se ochráníte před problémem, problém nenastane. Vaším nejhorším zážitkem pak je frustrace z preventivních opatření. Absolutně si neumíte představit, o co horší by to mohlo být. Pojďme alespoň na dva příklady.

  • Celá desetiletí se chováte bezpečně, takže nedostanete žádnou pohlavně přenosnou chorobu. Být zdravým je příjemný výsledek. Ale v plném zdraví pak občas člověk lituje, že nezažil i něco víc. Je však možné, že právě ono více by bylo způsobilo, že dnes bychom litovali ve větším rozsahu :-)
  • Vzdáte se cigaret a po desetiletích nekouření jste stále zdraví. Nejednou za ten čas jste možná měli i chuť dát si jednu … Možná právě díky tomu teď můžete litovat jen toto. Protože po desetiletích s tabákem byste možná už měli vlastní pomníček na cmiteri. Kdoví, možná ne.

Takto to funguje is obezitou. Když máte na pásu plus 5 centimetrů, je to nepodstatný rozdíl. Je nemožné představit si, že pokud TEĎ nic neuděláte, o 20 let možná budete mít 160 kilo a běžná váha vás už neodváží. Toto si neumíme představit. Pomalé trendy v životě nevnímáme. No jménem tohoto rizika by bylo ideální, kdyby jste právě v době, kdy problém teprve začíná udělali potřebné změny. I nepříjemné.

Dobře si pamatuji, to jsem už měl přes 100 kilo, radil jsem se o začínající zdravotních problémech. Lékařka mi drze dala leták, jak bojovat s obezitou. Najzakázanejšia potravina, stálo tam, je kůže z grilovaného kuřete. Známá, která se věnuje i výživě mi radila jinými slovy totéž. No a co já na to? Nic! Přece se nevzdám v jídle toho nejchutnějšího! To už jsem měl pás přes 100 a tak jsem věděl že jsem tlustý. Ale jejich rady mi byly tak bytostně nepříjemné, že jsem je zavrhl jako celek.

Nic jsem nevěděl o souvislostech mezi stravou a zdravím. Věnoval jsem se svým počítačem, psal články o tom, jak fotografovat. V těch oblastech jsem se vyznal. Ale v jídle ne. Nejhorší bylo, že jsem nevěděl, že jsem nevěděl (v článku je to bod 3). Jde o takzvaný Dunning-Krugerův efekt.

  • Myslím si, že vím co dělat (hladovka, dieta …) ale nevím, že to co si myslím, že vím je chybné a nefunguje to.
  • I když vím, že bych měl hubnout, nevím, jak začít a odkládám to příště. Někdy snad jednou, když se mi bude chtít, tak začnu. Jenže nikdy se mi nechce. To je prokrastinace.

Tak pak člověk v dobrém úmyslu může začít dělat opatření, které ale nebudou fungovat. To ještě více znechutí …

Většinou však je problémem prokrastinace. Odkládání na později. Věděl jsem, že rostoucí břicho by bylo vhodné zastavit. No jak? Tušil jsem, že by se měla nasadit nějaká dieta nebo hladovka. (Chybný názor!) Z letáčků jsem věděl, že bych měl z jídelníčku škrtnout mnoho těch nejchutnějších věcí (správně) a začít cvičit (fuj!). Tato opatření mi připadaly docela šílené. Přece nebudu jíst salát! Nejsem zajíc. Hubneme až od zítra. Dnes jsou řízky.

Takto jsem o věci uvažoval a nejednou jsem se dopustil i směšných kiksů. Klasický Dunning-kruger. Myslel jsem si, například. že ovoce je při hubnutí vhodné. Tak jsem šel do tržnice a koupil jsem si tuším 2 kila banánů. S cílem, že nyní budu jíst banány jako stravu a zhubnu. Jasně, cestou domů padlo první kilo. Doma zbytek. Energeticky zásoba téměř na celý den. Glykemický index až po strop. Za hodinu a půl jsem zákonitě byl tak hladový, že jsem nevydržel a jedl. Dokonce s dobrým pocitem, že teď asi zhubnu, když padlo pár kilo banánů. Připadne vám to naivní? Ano. Dodnes si mnozí myslí, že pokud budou jako “oběť” jíst třeba tofu které jim nechutná, stačí to, aby hubli. Za odměnu si pak dopřávají i nezdravé jídlo. Vždyť teď když už jím tofu, tak snad mohu i ty pařené buchty. Jen tři. Ne čtyři …

Právě takto začíná obezita

  • Nevíme, že to je již trend. Že budeme přibírat i dál. Myslíme si, že dnešní pohled do zrcadla je konečný stav.
  • Víme, že bychom měli přibírání zastavit. Nástroje na to však značně přesahují zónu pohodlí. Vyhnout se dobrotám nyní je bolestivé. Představit si obezitu pak není snadné. Nevěříme totiž, že i nám se to může stát.
  • Naše okolí je na tom stejně. Kuchařka je spokojená pokud vidí že nám chutná. “Jsi větší, tak dostaneš víc”. To jsou běžné výroky.

Takže vlastně nedá se říci, že by obezita měla snadno měřitelný start. Začíná plíživě.

Pohled zpět prozradí obvykle mnohem více

Pokud budete svůj život bilancovat, obvykle dokážete s odstupem času najít bod, kdy se to celé začalo. Pokud nemáte rodinu, která vás vykrmováno již od dětství, pak jsou časté zlomy například:

  • Koupě auta. S autem přichází mnohem méně fyzického pohybu.
  • Manželství, nebo rozvod. Přestěhování se na vesnici. Odjezd k rodičům, nebo od nich. S tím souvisí změna bydlení a často i kuchařky.
  • Bydlení na koleji. Nepravidelná strava přes den, pravidelně nevhodná večer.
  • Dlouhodobá stáž nebo práce v zahraničí a provizorní stravování se ve fastfoodech.
  • Změna pracoviště as ní změna stravovacích návyků.

Pokud tedy máte menší bříško, zkoumejte. Prohlédněte si třeba své nedávné fotografie.

  1. Kdy jste ještě určitě bříško neměli?
  2. Kdy jste již nějaké mírně bříško objevily?
  3. Co všechno se změnilo v době mezi bodem 1 a 2?

Pokud tímto způsobem pátráte v krátké minulosti, nemusí vám to hned udeřit do očí. Ale hledejte.

  • Někdy stačí, abyste se seznámili s novým partnerem, nebo partnerkou. Ten (ta) vás provede alespoň částečně na své stravovací způsoby.
  • Někteří lidé začnou jíst sladkosti, když jsou spokojeni. Jiní je jedí ve chvílích neštěstí. Proto rozchod i seznámení mohou změnit váš jídelníček.
  • Někdy se nám podaří vstoupit i do invalidního vztahu. Pokud je ve hře žárlivost, je špatně. Kvůli ní nejednou lidé přestanou chodit na tréninky, či sportovat. I to může stát v pozadí těžké obezity o pár let později. Když už je o tom řeč, někteří žárlivci si ženu vykrmují záměrně. Doufají, že pokud bude neatraktivní, nikdo ji nebude chtít a oni se budou méně obávat.

Takže tolik ke vzniku obezity.

První uložené tukové buňky nedokážete zpozorovat. Teprve později, když začnete vidět rozdíl. Tehdy je nejlepší chvíle, abyste se seznámili se základy zdravé životosprávy. Nasaďte ji a nikdy v životě nebudete muset hubnout. No a kdyby se vám nechtělo začít, tak si představte, že pokud si nedáte pozor, můžete za pár let být XXXL. Jak se vám taková představa líbí? Jen neříkejte že vám se to nemůže stát.

Pridajte komentár:

Napište váš komentář k článku...

Vyplňte ešte: