Když vás zabíjejí ti nejbližší

Hubnutí ilustraceNejvážnějším problémem je začátek hubnutí. Organismus je zvyklý na určitý příjem potravy a ten mu právě míníte utnout. Bude se bránit vytrvale a rafinovaně. Co je však horší, nebude to jen vaše tělo, které bude proti vám.

I vaši nejbližší vás začnou pobízet, abyste se najedli, jen teď, pouze jednou, ale pořádně. Hele – řekne vám matka – tady jsem ti k té hladovce upekla tu bábovku, co máš tak rád… Na stole se najednou objeví řízky veliké jak talíř – táta připravil i do rezervy. „To jen kdyby sis v tom hladovění chtěl udělat pauzičku.“ Hmm. Rezervu v podobě pneumatiky okolo pasu již mám. Nestačí?

A podobné to bude i na návštěvách – lidé jako kdyby byli domluveni – nabízejí vám najednou ty nejchutnější jídla, která máte tak rádi… A snad nejhorší to je přes svátky. Vánoce? To není jen slovo, které v řeči kaprů znamená „poprava“. To je i období, kdy se v rodinách podávají nezdravá jídla a jiné jedy starcům, dospělým i dětem.

Hubnout přes svátky ani nezkoušejte, jen pokud máte nervy ze železa.

Jak odmítnout výživný oběd u rodičů?

Píšu si s několika lidmi, kteří také hubnou a vzájemně se podporujeme. Včera přišel e-Majlis, který – myslím – stojí za to, abyste si ho přečetli. Popisuje zajímavý osobní problém na ploše několika řádků s vysokou mírou upřímnosti:

je az zarážející kolik lidí už v dětském věku mě nadváhu. od kdy jsem začal hubnout davam velky pozor na to abych u své 4 leté dcery vybudoval spravne stravovací návyky. není nic horší než když vlastnim pristupem uděláš své dítě tlustý. to jistě mně udělala moje máma. nemam jí to za špatně, ale stoji mě to hodně sil stat se konecne normálním. tato historia se v naší rodině nesmí opakovat. že to v mém případě způsobila moje matka jsem si víc než jistý. vidim to i při návštěvách rodicu, kdyz matka jednim dechem žasnou nad mou současnou vizáže a týmž dechem nemuze pochopit proc si nechci dát tak 5-6 kousků její úžasnými zákusků, ktere s laskou pro mě upekla. vidim jak jí to ublíží a zároveň vidím jako je na mě soucasne hrdá.

svět je plný paradoxů. na návštěvy mých rodic se musim připravovat den předem :-)). vecer ziadna vecera! na druhy den zádné snidane! a takto minusové vyzbrojen mozem ist k rodicum na nedelny oběd, kde sežere dvojnásobnou dávku obvyklým energie v současnosti pro mě stanovene na oběd a matka i tak Sali jako mělo jsem snědl. a tak se to snaží dohnat. v minulosti připravovala na nase navstevy jeden az dva druhy koláčů. dnes s klidným svědomím pripravy tři druhy (pečení a vaření je její jediný konicek) a jelikož se to skoro vůbec nepojal, na závěr dna mě donutí abych si vzal domů balicek tých dobrot. já ho vezmu a tři dny ho mam v chladnicce a pak do kose. je to smutně, ale je to tak. a děti v Somálsku hladoví!

porad! jako její mam vysvetlit, že tento můj proces je nezvratny a že se marně snaží? jako její mam vysvetlit, že ty její energeticky narocne balicky doma házíme do kose (as tím se jí vůbec nemozem priznat)? že z toho sníme v pondělí po jednom zákusku (já, dcera, manželka) a zbytek nam fakt nechuti !!! když mi v tomto pořadí budu řadu !!! :-))

Je dost háklivý radit takto “naslepo”, ale na druhou stranu neuškodí, pokud si vyměníme zkušenosti.

Začnu od konce – nejdříve vyřeším ty sladkosti, které nám přischnou jako “výslužka” z návštěvy. My jsme objevili kompromisní způsob, jak koláčky nakrmit někoho jiného, než odpadkový koš. Nedělní zákusky třeba v pondělí odnést do práce a rozdat každému, kdo má na ně chuť. Aby to nebyla čistá bestiality, je vhodné komentovat věc korektně – “dostali jsme jed au nás doma ho nikdo nechce, dá si někdo?”.

Ostatně, pokud si z koláčků každý jen Zobnout, nikomu neublíží a udělají milou náladu na úvod pracovního týdne.

A teď co s hostinami u rodičů?

Tímto fenoménem je postižených dost lidí, co hubnou. Ono se to nezdá, ale je to vážný problém, který může vést k přibývání, nebo k narušení vztahů. V horším případě k oběma problémům. Příklad běžného vydatného obědu u nás, dokud jsem byl tlustý, snědl jsem víc, než je v tomto seznamu:

jídlo energie
Předkrm šunka, křen, chieb 400 kJ
Masový vývar s játrovými knedlíčky 400 kJ
smažený řízek 3000 kJ
Majonézový bramborový salát 2000 kJ
sladkokyselé okurky 200 kJ
pomeranč 200 kJ
dort 3000 kJ
Káva se smetanou 250 kJ
Celkem 9450 kJ

Takový obedík stačí přičíst k jakýmkoli snídani a večeři a redukční dieta je mrtvá. Jasně, pokud člověk nemá s nadváhou problém, takový exces mu neublíží. Pokud ale člověk hubne a chce přijet denně kolem 5 500 kJ energie, dvojnásobek příjmu se projeví.

Co s tím? Právě zvonu u vašich a čeká vás výkrm odpoledne?

Pak zbývá nasadit asertivní techniky komunikace a nepopustit. Matka musí pochopit, že to myslíte vážně. Je přímo jisté, že jí to nebude trvat krátce. Změna je nesnadná, pro rodiče může pohoštění být i důležitým symbolem, jak vám chtějí říci, že vás mají rádi. V některých rodinách to neumí říci slovy a jen opulentní nedělní obědy dávají tušit lásku.

Proto je to nesnadné. Odmítáte vlastně projev lásky rodiče a nechcete se ho přitom dotknout.

Zřejmě budete muset nějaký čas odmítat. Asertivní, ne agresivní.

Při odmítání je vhodné myslet na techniku přeskakující gramodesky – předem se připravte, že na vaše odmítnutí bude matka nějak reagovat – jejím cílem bude to odmítnutí přebít nějakým trumfem. Proto cokoliv řekne, vy to zopakujte a skončete tím, že trváte na svém.

Zopakování je důležité, aby matka věděla, že jste její argument vnímali. příklad:

  • matka: Konečně se dopiekol ten koláč, co máš tak rád.
  • syn: Ach, ten bych si dal opravdu rád, ale množství energie z oběda už neumožní, abych si ho dal. Hubnu a to s sebou přináší i takové, nepříjemné omezení. Tvůj koláč mám velmi rád, ale teď si ho asi několik let nebudu moci dovolit.
  • matka: Ale já jsem ho pekla jen pro tebe. Snad ho alespoň ochutnal.
  • syn: Vážím si to, že si ho pekla pro mě, přímo cítím, jaký je skvělý. Rád bych ho ochutnal, ale později by mě to mrzelo. Obezita mě může zabít a to jistě nikdo z nás nechce.
  • matka: No ale už se neondi. Z jednoho řezu se ti nemůže nic stát.
  • syn: Možná se zdá, že z jednoho řezu mi nic nebude. Právě však jeden řez tohoto koláči představuje téměř polovinu denní energie, jakou smím přijmout. Už na oběd jsem překročil …
  • matka: Tak si dej a pak to vysportovat.
  • syn: Ano, kdybych sportoval, neměl bych dnes tyto problémy, ale mě cvičení nebaví. Nechci kvůli 20 sekundové koštovku několik hodin běhat a cvičit.
  • matka: Vypadáš hrozně zhubnutí, to je nezdravé tak rychle hubnout, měl by si už přestat, protože dostaneš tuberkulózu.
  • syn: Ano, jsem teď hubenější, ale věř mi, že se cítím lépe. Jsem obratnější, v noci se nepotí, nejsem pořád zadýchaný. Stravuji se kvalitně a konzultoval jsem věc se svým lékařem, naposledy byl velmi spokojený, jak se mi daří. Právě proto bych to nerad zkazil koláčkům.

A tak dále. Při asertivní komunikaci je tedy důležité, abyste jednali s matkou co najúctivejšie, ale přitom trvali na svém. Musí jasně cítit, že ji (i její koláč) uznáváte, vážíte si její námahu, ale nedáte si. Pokud polevíte jednou a nakonec si koláček dáte, příště bude naléhat déle a naléhavější, protože bude vědět, že se sice okoun, ale jste zlomiteľní. Proto je dobré nepolevit. Pokud si hodláte dát, předem oznamte, že si dáte 40 gramový řez a vytáhněte miniaturní váhu. Alespoň bude vesele. Ale pak si už nepridajte.

Nebude to pro nikoho snadné. Ona bude asi zklamaná ( “tak jsem se těšila, jak si konečně dobře zajet”) a vy budete mít chuť na zakázané ovoce …

Mně se při komunikaci s rodinou v poslední době začíná dařit jiná technika – méně či více nápadně naordinoval, co bych ten den chtěl jíst a kolik. A funguje to.

Posledně jsme měli slavnostnější setkání a jednoduše jsem se aktivně podílel na nákupu a “scénáři”. Koupili se mrtvé lososy. Jsou to dražší ryby, které uzná i hospodyně ze staré školy (na svátky třeba péct a smažit). I malý kousek zasytí, jsou chutné. Obklopené zeleninou a trochou rýže, či brambor představují akceptovatelný přísun energie. Pstruzi jsou také dobrým tipem – každý dostane jeden. Efektní, chutné, zdravé.

Proti původní dohodě se asi na stole objeví i dort, nebo kremšnity. No a ty si už jednoduše nedejte. V každé rodině to samozřejmě funguje trochu jinak, ale tento model není ojedinělý … Jak řešíte podobné situace vy?

Pridajte komentár:

Napište váš komentář k článku...

Vyplňte ešte: