Jak odmítnout opulentní oběd u rodičů?

Hubnete? Proto vám možná dělají vrásky na čele nedělní obědy u rodičů, kdy se stůl přímo prohýbá pod různými mastnými a sladkými dobrotami.

Nejíst znamená zranit, jíst znamená zpomalit tempo hubnutí.

Koho zklamat? Rodiče? Sebe?

Vyvolat scénu a konflikt při každém obědě? Přestat chodit k rodičům? Takovéto otázky si člověk často klade nechtěně…

Co s hostinami u rodičů?

Tímto fenoménem je postiženo hodně lidí, kteří hubnou. Nezdá se to, ale je to závažný problém, který může vést k přibírání a nebo k narušení vztahů. V horším případě k obojímu.

Příklad běžného vydatného oběda u nás, když jsem byl tlustý.

Snědl jsem mnohdy ještě víc, než je v následujícím seznámku:

Jídlo	energie
Předkrm šunka, křen, chléb	400 kJ
Masový vývar s játrovými knedlíčky	400 kJ
Smažený řízek (poctivý, veliký, tlusťoučký)	3000 kJ
Majonézový bramborový salát	2000 kJ
Sladkokyselé okurky	200 kJ
Pomeranč	200 kJ
Dort	3000 kJ
Káva se smetanou	250 kJ
Celkem	9450 kJ

Takový „obídek“ stačí přičíst k jakékoli snídani a večeři a redukční dieta je fuč. Jistě, jestliže člověk nemá s nadváhou problémy, takový oběd mu moc neublíží. Jestliže ale člověk hubne a chtěl by přijat denně kolem 5 500 kJ energie, dvojnásobek příjmu se projeví.

Co s tím? Právě zvoníte u vašich a čeká vás výkrmné odpoledne… Pak zbývá nasadit asertivní techniky komunikace a neustoupit. Matka musí pochopit, že to myslíte naprosto vážně. Je skoro jisté, že jí to bude trvat dlouho. Změna není lehká. Pro rodiče může být pohoštění i důležitým symbolem. Mohou jím chtít vyjádřit, jak moc vás mají rádi. V některých rodinách to nedokáží říci slovy a jen honosné nedělní obědy dávají tušit lásku.

Proto je to nelehké. Odmítáte vlastně projev lásky rodičů a nechcete se jich přitom dotknout. Zřejmě budete muset nějaký čas odmítat. Ale pozor! Asertivně, ne agresivně. Opakování je důležité, aby matka věděla, že jste její argument vnímali. Příklad:

• Matka: Konečně se dopekl ten koláč, co máš tak rád.
• Syn: Ach, ten bych si dal opravdu rád, ale množství energie z oběda už neumožní, abych si ho dopřál. Hubnu a to s sebou přináší i takováto nepříjemná omezení.. Tvůj koláč mám moc rád, ale teď si ho asi několik let nebudu moci dovolit.
• Matka: Ale já jsem ho upekla jen pro tebe. Snad ho alespoň ochutnáš.
• Syn: Vážím si toho, že jsi ho upekla pro mě, přímo cítím tu vůni, jak je skvělý. Rád bych jej ochutnal, ale později by mě to mrzelo. Obezita mě může zabít, a to jistě nikdo z nás nechce.
• Matka: No tak nedělej drahoty. Z jednoho kousku se ti nemůže nic stát.
• Syn: Možná se zdá, že pro jeden kousek mě nepřibude. Ale právě jeden kousek z tohoto koláče představuje skoro polovinu denní energie, jakou smím přijmout. Už na oběd jsem překročil…
• Matka: Tak si dej a později to vysportuješ.
• Syn: Ano, kdybych sportoval, neměl bych dnes tyto problémy, ale mě cvičení nebaví. Nechci kvůli dvacetisekundovému pochutnání několik hodin běhat a cvičit.
• Matka: Vypadáš hrozně pohuble. To je nezdravé, takhle rychle hubnout. Měl bys už přestat nebo dostaneš tuberkulózu.
• Syn: Ano, jsem teď chudší, ale věř mi, že se cítím lépe. Jsem obratnější. V noci se nepotím. Nejsem pořád zadýchaný. Stravuji se kvalitně a konzultoval jsem tu záležitost se svým lékařem. Naposled byl moc spokojený, jak se mi daří. Právě proto bych to nerad pokazil koláčem.

A tak dále. Při asertivní komunikaci je tedy důležité, abyste jednali s matkou co nejuctivěji, ale přitom naprosto nekompromisně trvali na svém. Musí jasně cítit, že ji (i koláč) uznáváte, vážíte si její námahy, ale přesto si z něj nedáte. Jestli polevíte jednou a koláč si dáte, příště bude naléhat déle a déle, protože bude vědět, že se sice zdráháte, ale je možné vás nakonec zlomit. Proto je dobré nepolevit. Jestli si míníte dát, dopředu oznamte, že si dáte třeba 40 gramový kousek a vyndejte miniaturní váhu. Alespoň bude veselo. Ale potom si už nepřidejte.

Nebude to pro nikoho lehké. Ona bude asi zklamaná („tak jsem se těšila, jak se konečně dobře najíš“) a vy budete mít chuť na zakázané ovoce…

Mně se v poslední době začíná při komunikaci s rodinou dařit ještě jiná technika – prostě oznámím, co bych v ten den chtěl jíst a kolik. A funguje to.

Naposled jsme měli slavnostní sešlost a jednoduše jsem se aktivně podílel na nákupu a „scénáři“. Koupili jsme lososy. Jsou to dražší ryby, které uznává i hospodyně ze staré školy (na svátky je třeba péct a smažit). I malý kousek zasytí. Jsou chutné. Udělají dojem. Obklopené zeleninou a trochou rýže nebo brambor představují akceptovatelný přísun energie. Pstruzi jsou také dobrým typem – každý dostane jednoho. Efektní, dobré, zdravé.

Proti původní dohodě se asi na stole objeví i dort nebo jiná sladkost. Tak to si jednoduše nedejte. V každé rodině to samozřejmě funguje trochu jinak, ale tenhle model není ojedinělý…

Jak řešíte podobné situace vy?

• Komentáře k článku (0)