Jak nadváha začíná?

Nenápadně. Nečekejte, že vás něco bude varovat. Vše začíná pohodlím a chutným jídlem. Dobrot je většinou všude dostatek. Člověk spase, co vidí a kolik mu chutná. Někdy si možná přečtete nějaké to varování o racionální výživě, ale koho by to pořád bavilo?

Mě se to přece netýká – řekne si každý štíhlý člověk. A opravdu. Můžete se celé měsíce stravovat nezdravě a – nic. Žádná obezita nepřijde. Mladý člověk se většinou pohybuje mnohem víc než starší lidé. I zdraví mu slouží a organismus si proto umí poradit se spálením energie. Hůř je za pár let. Po třicítce se hodně lidí začne měnit. Místo dynamických akcí upřednostňují klidnější život. Místo chození a běhání je zde auto. V práci se sedí za počítačem. Místo kina televize.

Stravovací návyky ale zůstávají. Při televizi často padne balíček lupínků nebo pivo. Při počítači neuškodí kola a nějaké sladkosti. Při pohledu do zrcadla zepředu ještě není takřka nic vidět, ale zboku se již začíná rýsovat náznak „bříška“. Možná vám i někdo ze známých položertem řekne něco ve smyslu: „Ále, co to tady nevidím? Není to pivní mozol?“ Podobné výroky se vám zřejmě podaří zahrát do autu, ale měly by pro vás být vážným varováním, že se něco změnilo. Problémem bývá taky práce na směny.

Člověk nedokáže vnímat věci, které se mění pomalu.

Jestliže vám jednoho dne někdo ze známých položí otázku „ve kterém jste měsíci“, je už opravdu zle. Řekl bych, že už je pozdě.

Hubnutí začíná, ale i končí v hlavě

Myslím, že každý ví, co znamená moment, když se člověk pro něco rozhodne. Je to bod zlomu. Pokud jde například o obchod, rozhodnutí něco koupit se odehraje často mnohem dříve, než proběhne skutečný nákup. Není důležité zaplatit, ale rozhodnout se, že tak uděláme.

I obézní člověk je na tom klidně. Nejdříve přibírá. Žije životním stylem, který mu vyhovuje, bohužel tento styl vede ke obezitě. Pokud chce přestat být obézní, znamená to velké rozhodnutí. Rozhodnutí omezit se v mnoha požitcích, změnit návyky. To je velmi těžká věc a mnozí se odhodlávají i několik měsíců, či let, zatímco přijde onen bod zlomu.

Klasickým „bodem zlomu“ mohou být i různé situační pobídky. Partner na vás tlačí, že byste měli zhubnout. Přijde konec roku, čas závazků. Blíží se léto a mnohé (í) zatouží zhubnout do plavek. Po vánocích, zda velké noci praskne na váze pružina. Tyto momenty jsou schopny ovlivnit touhu začít hubnout, ale jako motiv jsou poměrně krátkodobé. Už po pár dnech odhodlání pro věc ochladne a zůstává dřina – vážení potravy, omezování se …

Moment, kdy se rozhodneme začít s hubnutím je velmi důležitý. No pak následuje poměrně dlouhé období (jen do konce života) kdy by člověk už měl trvale dodržovat nový výživový systém (ideálně i pohyb). A to už tak snadné není. Ze všech stran na nás útočí nabídka jídel, zpravidla stejně chutných, jako nezdravých. Reklama, rodiče, oslavy. Snadno je podlehnout.

Ono volní rozhodnutí zhubnout je popud, ale jeho „účinek“ není v době trvalý. Naše odhodlání se postupně začne oslabovat. Jistě, zpočátku vás budou známí a neznámí chválit a podporovat, to je motivující. Ale postupně si okolí zvykne, že jste štíhlí a už vás nechválí. (Naopak, někteří by vás raději viděli pěkně tučnučkých!) To je chvíle, kdy i vy přestanete myslet na svůj stravovací režim. Odborně se to nazývá „usnutí na vavřínech“. A to je právě riziko. Hrozí, že si pomalu začnete nadělovat stále větší porce jídel. Nepozorovaně, pomalu. A tak jistě může zase začít stoupat vaše hmotnost …

Právě proto je dobré, pokud své myšlenky o hubnutí a novém výživovém stylu nenecháte vychladnout.

Měli byste v hlavě stále přitápět

Vím, teď mě napadnou věční kritici, kteří rádi mumlají, že kdo jednou zhubl, věčně se už zabývá jen hubnutím. Ano. Je to tak. Ale kdo zhubne a zapomene, brzy má zpět i své staré kila. Obezita je vážný problém a proto člověk s nadváhou bohužel musí minimálně několik let číhat sám na sebe. Velmi přísné!

• A nejsnáze se udržíme při myšlenkách na dané téma právě tak, že se aktivně věnujeme problému.
• Pokud posilujete, setkáváte se s kulturisty, debaty o svalech. Čtete časopisy.
• Pokud sbíráte známky, ukazujete si je navzájem, doplňujete si informace.
• Pokud jste chovatel, zajímáte se o výsledky jiných chovatelů, rádi si podíváte zvířata, které milujete.
• A když hubnete, měli byste se zabývat hubnutím. A mluvit třeba o tom, že máte rádi jídla, které nesmíte.

Ideální je mít po ruce skupinku lidí, kteří se setkávají a navzájem si říkají své názory, zkušenosti, zážitky. Právě to do nich vzájemně vlévá další odhodlání vytrvat. V takové skupině najdete oporu, pokud selžete. Najdete radu, pokud chcete nějaký recept, či tip. Uvidíte, že i ostatní lidé ze skupiny to mají stejně těžké (či někdy i těžší), že jednorázově „selhat“ je docela normální – vždyť se to dá zítra zkusit znovu …

Zorganizovat dnes živě setkávání se takové skupiny lidí není snadné. Málo času, prostorová vzdálenost, snaha o anonymitu, cena spojená s organizací takových setkání by věc velmi komplikovala.

Máme však internet. A právě tady se dá vytvořit virtuální skupina lidí. Jedna taková funguje i na tomto webu. Fórum navštěvuje mnoho lidí, kteří aktivně přispívají a vytvářejí na něm srdečnou atmosféru, ve které se i novoprišelci cítí bezpečně. I když registrované členy je jen kolem 270 (duben 2006) mnohem více lidí toto fórum navštěvuje a „pouze“ čte. Nepíší. Nacházejí v něm podporu ve svém snažení.

A právě to je důležité – pravidelně se v hlavě zabývat otázkami obezity a jídlu, či sportu. Právě tím, že se nějaké tématu věnujeme pravidelně v myšlenkách, brzy se takové myšlenky začnou odrážet iv našich činech. Po letech se z opakovaných činů vytvoří nový návyk. A právě to je podpora, kterou toto fórum dokáže poskytnout i návštěvníkovi, který na něj chodívá „jen“ číst. Pravidelný kontakt s lidmi, kteří mají stejný cíl, jako vy, vás bude táhnout dál, upevní vaše rozhodnutí.

Hubnutí tedy opravdu začíná v hlavě, ale mělo by v ní zůstat i poté, co už hubnout nemusíte. Jinak hrozí, že se jednoho dne přistihnete, jak bezmyšlenkovitě Chroupete u televize solené arašídy a potichu tlustý. Člověk „odchován“ skupinou lidí, kteří mají podobný problém si při pohledu na arašídy vzpomene, že je to problémová potravina, kterou je třeba brát velmi vážně …

No a nezaškodí i číst knihy o výživě. I to je výborný způsob, jak se udržovat ve stavu konstruktivního odhodlání. Čím více se dozvíte, tím snadněji se vám bude žít novým stylem … Je to ověřeno, nejen mnou. Doporučuji.

Proč jsme tlustí?

Jídlo a přiměřenost jeho příjmu se nedá posuzovat, aniž jsme znali i pohybovou aktivitu člověka. Pokud se někdo intenzivně hýbe, může sníst více jídla, protože spálí více energie. A tady je i problém civilizace.

Jídla, které jíme dnes jsou „osvědčenými“ jídly našich prastarých matek. Jenže prastaré matere vařili pro lidi, kteří strávili mnohem více času fyzickou prací. Dnes mnoho lidí sedí u počítače, jezdí auty, bydlíme v pohodlí. Před pár desítkami (!) Let se auty prakticky nejezdilo (alespoň neparkovali po dva žebřiňák při každé dřevěnice :-) ai počítačů se při polních pracích používalo méně. Tehdy byla vydatná strava mnohem přiměřenější a také potřebná.

Dnes se minimalizuje pohyb a strava se přitom stále více koncentruje. Není divu, že utěšeně tlusté.

Pokud je nadváha, zda obezita i vašim problémům, pak velmi pravděpodobně děláte chybu především v jídle. Vím, možná se vám zdá, že papáte správně a přiměřeně. Viz však, kde všude se při jídle dá najít chyba:

příliš mnoho jídla

Asi nejčastější důvod obezity je prosté přejídání se. Ať už budete jíst jakkoli vyváženou a kvalitní stravu, pokud jí sníte příliš, stulpen. Zde se samozřejmě okamžitě vyvstává otázka, co to znamená příliš mnoho jídla. Dá se zhruba vycházet z tabulek Pokud nepracujete na poli, či v jiné manuální práci, váš denní příjem by se měl vejít pod 10 000 kJ. A to věru nejsou zrovna velké kopce jídla.

nesprávné jídlo

Druhou příčinou obezity může být špatně zvolené jídlo. Pokud se podíváte na reklamy, lákající ke konzumaci, vidíte přesnou ukázku, jak se jíst nemá. Sladké nebo slané, ale vždy mastné. Sušenky, tyčinky, čokoládky, bomboniere, chipsy, kola. Občas jogurt, ale také sladký. Menší reklamě ale zato velké popularitě se těší i klobásky, uzeniny, smažená jídla, výrobky z bílé mouky.

Nesprávným jídlem takové potraviny nazýváme z několika vážných důvodů:

• jsou velmi mastné, vysoký obsah tuků je nezdravý, vědí ke obezitě – navíc zpravidla jde o tuky „nezdravé“ neboli nasycené, které škodí zdraví i bez ohledu na obezitu
• jsou často velmi sladké, nebo obsahují sacharidy s vysokým glykemickým indexem – důsledky jsou v samostatném článku Glykemický index potravin
• vzhledem k vysoké energetické denzitu (hustotu) se těchto potravin lze sníst jen velmi málo, aby člověk nepřibral – při tak malém příjmu potravy však již tělo nedostává základní živiny, vitamíny, minerály …

Nesprávné složení jídla je velmi vážný problém, zvláště pokud se podíváte, čímž necháváme krmit se mladých lidí. Jako by rodičům vůbec nezáleželo na jejich zdraví. Obávám se, že dnešní teenageři, kteří se nadžgávajú hamburgery a zapíjejí to kolou, za pár let nebudou patřit právě ke zdravé generaci. Budou tlustí a churaví. To že v mládí zatím nepociťují problémy nic neznamená – mladé tělo se přizpůsobit dokáže. Jenže kdy. Bohužel není divu – dospělí svým dětem určitě nejdou právě příkladem.

Nesprávný čas jídla

Dalším faktorem, který spolehlivě vede ke obezitě je nepravidelné jedení. Velká většina tlustých lidí vám potvrdí, že jedí zhruba 2 hlavní jídla za den. Často je to pozdní oběd a pozdní večeře.

Slyšel jsem, že farmáři, kteří chtějí dosáhnout rychlé přibývání prasat prý přišli na to, že pokud svině nechají hladovět a pak je nárazově nakrmí dosyta, mají výborné výsledky. Věřím tomu, protože přesně tak se stravují i tlustí lidé.

Organismus totiž nedokáže zpracovat příliš velké množství jídla najednou. Pokud sníte příliš velkou porci, to, co je nadbytečné, uloží si ve formě tuku. Pokud byste tedy za den snědli energeticky zcela přiměřené množství potravy, ale v jedné, či dvou porcích, přiberete. Proto je nutné jíst v pravidelných intervalech 5 až 6 krát denně. Menší porce a často.

Opačným extrémem jsou lidé, kteří jedí nepřetržitě po trošce. Jíst po trošce není až tak špatné, ale součet trosek bývá příliš vysoký.

málo vody

Tlustí lidé často pijí příliš málo vody. Pokud již pijí, tak raději sladké limonády, což je více energetický příjem, jako pitný režim. Voda jim nechutná. Pokud ale chcete zhubnout, musíte vypít denně tři litry vody, nebo neslazeného čaje. A jak je zvykem, ne najednou, ale pěkně po skleničkách, rozložené na celý den.

výdej energie

Na opačné straně, než jídlo stojí pohyb. Pohyb energii míjí. Bohužel civilizace spěje k tomu, abychom se podle možnosti nemuseli hýbat vůbec. Pohodlí domova opustí mnoho lidí jen několika kroky, aby nastoupili do auta. Zde se v pohodlí odvezou do práce, kde v pohodlí sedí u počítače. Taková životospráva je sice příjemná, ale také energeticky nenáročná. Pokud nechcete stulpen, musíte velmi málo jíst.

Bohužel, pohodlný a pohybuprostý život má i nepříjemné zdravotní následky. Klidu se svaly postupně ochabují. Člověk slábne a časem je i odpočinek značně únavný. Pak se přidruží zdravotní následky nepohybuje – slabé svalstvo (bolesti zad, vysoký tlak, jiné zdravotní potíže) později úrazy (špatná neurosvalové koordinace).

Mnoho tučnejúcich si mylně myslí, že stačí více cvičit a zhubnou. Začnou tedy chodit na aerobik nebo do posilovny, ale po pár týdnech se nic nezmění a tak rezignují.

Bohužel při současné běžné, energeticky bohaté stravě, nelze nesmyslně vysoký energetický příjem „vycvičit“ tím, že půjdete 3 × týdně trochu Skačkov při hudbě. Hopsání při hudbě, procházky, či jakýkoli jiný pohyb je velmi dobrý nápad, minimálně to pocítíte na své kondici (časem i na zdraví). Pokud však chcete zhubnout, musíte začít přísně kontrolovat své jedení.

A právě na jídlo si tlustí nechtějí nechat sáhnout.

Máme poslouchat své tělo?

Možná jste již slyšeli rady, že člověk má jíst až když je hladový a pít až když má žízeň. Cvičit bychom měli jenom tak a tehdy, když nás to baví. Dobře se to poslouchá. Při hubnutí to ale bývá špatná rada. Lidské tělo a orgány mají společnou vlastnost.

• Co používáte, to se posílí.
• Co nepoužíváte, slábne.

To platí jak o svalech, tak o myšlení. Stejný jev vypozorujete i s mnoha pocity.

Pokud přestanete dopoledne pít (třeba kvůli pohodlí v práci) časem zjistíte, že už nepociťujete žízeň.
Kdo se stravuje nepravidelně, přestane cítit hlad. Podobné pocity vám řekne každý, kdo držel hladovku – po pár dnech hlad zmizí.

Takže spoléhat na pocity hladu a žízně může být nepřesné měřidlo. Navíc pokud začnete jíst až hladoví, sníte toho vždy víc. Budete jíst jak nenasyta, rychle, hltavě, budete se méně ovládat.

Dalším problémem je takzvané psychogenní jedení. Vidíme dobrou tyčinku a dostaneme na ni chuť. Psychika si „ptá“ pamlsek. Časem z toho může být podobný pocit, jako kdybyste měli hlad. Mlsoun pak může mít pocit „tělo si ptá dort“.

Nespoléhejte na hlas svého těla. Může lhát.

• Komentáře k článku (23)