Stacionární kolo

Možná si kladete otázku, jestli se vám vyplatí koupit si stacionární kolo domů.

Tady se opět vrátíme k přizpůsobivosti lidského těla. Počítejte s tím, že po několika málo měsících se vaše tělo takříkajíc „rozjezdí“ – přizpůsobí se kolu.

Bude se vám na kole jezdit již lehce, jenže při tom nebudete příliš hubnout. Ježdění na kole bude pro vás hračka. Už vás bude spíš nudit, než že by vám pomáhalo, a právě tehdy musíte změnit druh zátěže, například místo jízdy na kole začněte chodit nebo si zvolte nějaký jiný mučící nástroj v posilovně.

Tyto stroje jsou známé jako kardiostroje, protože slouží při cvičeních vhodných na rozvoj srdce.

Stacionární kolo

Stroj zvaný stacionární kolo je dnes asi nejrozšířenější způsob, jakým se řeší mnohé zdravotní problémy. I hubnutí. V tomto článku se podíváme na to, zda je to opravdu nejlepší nápad. Samozřejmě, stacionární kolo budeme posuzovat hlavně pro účely hubnutí.

Bezpečnost – cyklistika v terénu a v posilovně

Asi každý, kdo se věnuje cyklistice vám řekne, že nejlepší je jít do přírody a jezdit “živě”. Je to zajímavější a zábavnější.

Bohužel pro obézního nemusí být jízda na kole v terénu vždy ten nejlepší nápad. Představte si muže kolem padesátky, který je obézní. Řekne vám, že má 90 kilo, čili ve skutečnosti asi 120. Nikdy v životě se nevěnoval pohybu. Pokud si sedne na kolo av lese z něj spadne, zranění může být velmi vážné.

  1. Je mnohem těžší, než sportovec. Jiné zranění se stanou pokud na rameno spadne 60 kilový člověk a jiná zranění utrží 120 kilový.
  2. Není trénovaný, takže se nedokáže ještě během pádu připravit na náraz. Obrazně řečeno padne jako pytel brambor. Sportovec by ještě během pádu asi stihl alespoň zatnout svaly nebo narovnat ruce a tím by alespoň zmírnil náraz.
  3. Obézní, netrénovaný člověk má kosti v podstatně horším stavu. Náraz, který teď někdo by sportovec snesl bez problémů může u obézního vést ke zlomenině. Jednoduše kosti jsou křehčí pokud necvičíte.
  4. Zotavení z úrazu je u obézního podstatně pomaleji. Je to způsobeno i tím, že tuková tkáň produkuje různé látky, které v těle vyvolávají zánět. To zpomalí hojení ran.

Proto dává smysl, že trenéři obézních lidí posadí na stacionární kolo a nechají kroutit pedály do zblbnutí. Pro trenéra je to výhodné. Nemusí nic dělat, ani kontrolovat správnou techniku. Tempo si řídí každý sám a málokdo spadne ze stacionárního kola …

Stacionární kolo a svaly

Proč se používá kolo při hubnutí? Protože hlavní zátěž soustřeďuje do oblasti stehen a hýždí. To jsou největší svaly v těle. Na první i druhý pohled to vypadá jako nejrychlejší a nejlepší cesta ke zdraví.

  • Jen si zkuste dát 10 bicepsových zdvihů činky. Co se stane? Nic, ani se nestihnete zadýchat. Je to příliš malý sval.
  • Zato pokud si dáte 10 dřepů, zadýcháte se tak, že pokud nemáte praxi, tak možná ani 10 neuděláte. (Pozor na správnou techniku: paty musí být nejen že stále na zemi, ale váha musí být na nich, ne na špičce nohy! Jinak hrozí že si zraníte kolena)

Jednoduše pokud cvičíte největší sval, dosáhnete nejrychleji to, co při hubnutí potřebujeme – zrychlení dýchání.

Pokud cvičíte ve správné zátěži, tak se zrychlí dýchání a to signalizuje, že potřebujete kyslík. Ten umožňuje, aby se při cvičení používal i tuk jako energetický zdroj.

Proto stačí kroutit pedály stacionárního kola vlastně téměř bez zátěže. Za pár minut máte tu správnou tepovou frekvenci. Při tréninku na stacionárním kole (nebo jiném kardio cvičení) pak průběh spotřeby energie vypadá asi takto:

  1. První minuty se na pohyb používá cukr. Sval má nějakou zásobu energie, v krvi je trochu cukru také připraveného. Tyto rezervy se však po nějakých minutách pohybu začnou utrácet.
  2. Po asi dvacáté minutě se již větší část energie na pohyb začne čerpat z tukových zásob. To je to, co chceme abychom hubli.

Aby tento vzorec fungoval, používáme na to sporttester. Ten je často zabudován přímo v stacionárním kole. Tepová frekvence totiž zhruba ukazuje, jak intenzivně cvičíte.

  • Kdybyste na stacionárním kole šlapali příliš pomalu as malou zátěží, nenamáháte se. Tepová frekvence bude nízká, podobná, jako když nic neděláte. Tehdy se nic nestane. Potřásl si sice pedály, ale to je tak asi všechno.
  • Pokud si zvolíte optimální tepovou frekvenci, tak budete sice cvičit poměrně snadno, ale právě v tom stavu tělo ví jako zásobní zdroj energie využívat tuk. Optimální tepová frekvence lze vypočítat v kalkulačce BMI nahoře na této stránce jako jeden z mnoha výsledků.
  • Kdybyste cvičili tvrdší, tepová frekvence půjde nahoru. Stanou se tři věci: 1. pokud nejste trénovaní, ohrožujete srdce zátěží a 2. tělo už neumí využívat tukovou tkáň jako významný zdroj energie. I při tvrdém tréninku se sice dá hubnout, ale ne tak efektivní. Nejhorší je že: 3. při tvrdém tréninku se mine příliš mnoho cukru ze zásob.

Česky tedy přitvrdit trénink na stacionárním kole znamená, že pálíte méně tuku a po tréninku jste ve stavu hypoglykémie. To je změněný stav vědomí, Kety se budete chovat stejně, jako žralok. Trauma se vám ruce a hned chcete něco sníst. Nejlepší sladkost.

Proti tomu kardio trénink v mírném zatížení víte velmi přesně posoudit – pokud jste na stacionárním kole kroutili správným tempem, tak i po hodinovém tréninku nemáte hlad! Netřesu se vám ruce, žádné závratě, žádná výrazná únava. Jen výborná nálada a možná pocit výčitek svědomí, zda jste neměli cvičit více a tvrdší. (Ne, neměli!)

Tak můžete cvičievať pravidelně a určitě dosáhnete výsledků.

Tím óda na stacionární kolo končí a od nynějška vás asi obrazně řečeno oblejem vědrem ledové vody.

Nedoporučuji vám, abyste hubli na kole

Znovu připomínám – předpokládám, že tento článek čte obézní občan nebo občanka. Nikdy jste necvičili. Asi máte vysoký krevní tlak, možná začínající problémy se srdcem. Kdoví, i diabetes. To vše se totiž objevuje spolu pokud máte metabolický syndrom. Pak se na vás vztahují zcela jiná pravidla hry, než platí pro lidi co jsou zdraví a od mládí sportovali.

Ergonomie stacionárních kol

Pokud si představíte někoho jak sedí na kole a kroutí pedály, co se děje s horní částí těla? Nic.

A to může být problém!

Ruce si dáte na opěradla někam před sebe a jste vlastně tak trochu shrbení v předklonu. Zádové svaly jsou natažené, prsní svaly zkrácené. Je to podobné, jako kdybyste hrudní koš dali do svěráku. Je mírně stlačený a prakticky vůbec se nehýbe.

  • Jako kvalitní a jak hluboké bude vaše dýchání? Obávám se, že to nebude vítězství.
  • Myslíte, že srdce má v takto stísněných podmínkách ideální prostor pro svou práci?
  • Celá vaše páteř během takového cvičení bude spíše trpět a nést zátěž, jak by se její stav zlepšoval.
  • Krční část páteře: kola (nejen stacionární) mají takovou ergonomii, že váš hrudník je jakoby v předklonu šikmo dopředu. To znamená, že pokud se chcete dívat rovně před sebe, tak musíte hlavu zvednout tak, že ve skutečnosti je zakloněna.
  • Delším cyklistikou cvičíte mimo jiné právě svaly na hýždích a stehnech. Tyto svaly se po tréninku rádi zkracují. Jejich zkrácení později může vést k potížím ve spodní části páteře.

Z těchto důvodů bych proto doporučoval, abyste stacionární kolo používali jen zřídka. I cyklistika v terénu je rizikové, alespoň ne do doby, kdy budete štíhlí a mrštný.

Pokud vás však cvičení na stacionárních kolech láká a volá, pak je dobré, abyste před a po každém tréninku věnovali dostatek času protahovací cvičení. To je radovánky, kterou asi nikdo nemá rád. Žere to čas, nepříliš, ale trochu to může i bolet (pocit tahu ve svalu) a je přitom nuda. Každopádně po kole si natáhněte alespoň ty svaly, které jste cvičili. Každý asi 20 sekund a alespoň jednou. Nechte trenéra, ať vás to naučí.

Pokud máte bolesti páteře, tak tato cvičení musíte dělat obzvlášť opatrně, ale mohou vám v krátkém čase pomoci výrazně ulevit od bolestí.

Nejlepší způsob jakým byste mohli hubnout je chůze. Doporučuji i zde konzultovat trenéra. Tak jako všechno i chůze se dá provádět špatně a pak může škodit páteři a neprospěje srdci tak, jako když půjdete správnou technikou. Ale to už je téma na jiný článek …

Pridajte komentár:

Napište váš komentář k článku...

Vyplňte ešte: