Od prvního začínám hubnout!

Klasické posouvání priorit. I bychom rádi začali hubnout, ale nemuselo by to být právě dnes. A tak si zvolíme magický termín někdy v budoucnu, abychom se ve jménu vztyčeného praporu mohli „právem“ okamžitě narvat k prasknutí. Nepřipomíná vám to něco? Jednou z nejosvědčenějších taktik, jak se na Vánoce dva týdny v kuse přežírat a zachovat si přitom čisté svědomí, je závazek: „Od prvního ledna hubnu!“ Taková vize nejednomu tlustému člověku stačí na to, aby se ihned a „v právu“ přejedl. Je to skvělé alibi. Vy, co chcete hubnout od Nového roku, od úplňku nebo od pondělí, vězte, že to nefunguje. Chcete zhubnout? Tak k čemu čekat do dalšího měsíce? Počkáte i když budete chtít zákusek?

Chci zhubnout. Opravdu ano?

Hubnutí začíná i končí v hlavě – což však tato věta znamená? Měli byste si dokázat odpovědět na řadu otázek, protože hubnutí je i věc identity – totožnosti. Kdo má nadváhu (nebo dokonce obezitu) toho součástí identity je i jeho nadbytečný tuk. Tuk formuje nejen obličej, ale i chování. Tlustý člověk se musí se svou hmotností nějak vyrovnat. Žijeme ve společnosti, která uznává štíhlost. Pokud do ní chce vstoupit obézní, musí zaujmout nějaké postoje (obranné, únikové, útočné) kterými bude kompenzovat reakce okolí na obezitu, aby unesl posměch, výčitky. Nebo aby podobným reakcím okolí nějak předcházel.

  • Někdo se stylizuje do role člověka, který je tlustý rád a možná až záměrně. Předstírá, že jeho slanina je mu lhostejná, nestydí se ji ukázat, nebo dokonce oblečením zvýraznit.
  • Jiný může mít z obezity deprese a před okolím se skrývá, vyhýbá se sociálním kontaktům, naučí se žít sám. Bojí se výsměchu, odsouzení.
  • Někomu vyhovuje, že díky nadváze snadno upozorní na sebe a strhne pozornost. Může zvrtnout řeč na diety, obezitu jiných … A tak může těžit z obezity, že má téma, kterou může řídit rozhovory.

Tak, jako každá vlastnost iz obezity se dá udělat výhoda, nebo nevýhoda. Záleží na sociální dovednosti.

Pokud máte v plánu radikálně zhubnout, změní se i tento parametr ve vašem životě. Změní se vaše tvář – vizuálně, iv psychologickém smyslu slova. Proto je vhodné ujasnit si, zda se vůbec své obezity chcete a dokážete vzdát – právě iz hlediska společenských vazeb. Zkuste si ve chvíli volna položit pár otázek. Jsou to otázky poměrně brutální, na tělo a pokud si při odpovědích hodláte lhát, tak se ani nepokoušejte na ně odpovědět.

  • Kdo vlastně jsem?
  • Co chci dosáhnout v životě, v nejbližší době i později?
  • Zprávám se v souladu s tím, co chci dosáhnout?
  • Uznávám sám sebe? Jsem spokojený s sebou? Pokud ne, mohu to změnit? Jak?
  • Jsem v životě spokojený? Pokud ne, proč. Co mohu udělat proto, abych byl?
  • Proč chci zhubnout?
  • Dělám všechno proto, abych zhubl? Pokud ne, co dělám špatně a proč?

Jako příklad napíšu ukázky možných odpovědí.

Kdo vlastně jsem?

45 letý řidič kamionu, jsem stále více tlustý, začínám mít zdravotní problémy. Začínající cukrovka, žlučník se občas ozve, srdce někdy nad ránem nahradí budík. V sexu už velmi nestíhám, necítím se již atraktivní. Hodně času jsem v práci, možná se v ní schovávám před realitou. Raději jsem sám a skrytý, ať nikdo nevidí můj pupek.

Co chci dosáhnout v životě, v nejbližší době i později?

V práci jsem spokojený, ale zdraví se zhoršuje, mohli by mě vykopnout z práce. To nechci. A nechci předčasně umřít na infarkt. Proto jedním z cílů je zhubnout na nějakou rozumnější váhu, která mi nebude dělat potíže – zdravotní ale ani společenské. Později bych hmotnost chtěl alespoň udržet.

Zprávám se v souladu s tím, co chci dosáhnout?

Vlastně ne. Vím, že bych měl jíst pravidelně, ale ráno sednu za volant a nejím někdy ani do odpoledne. Chci sice zhubnout, ale vlastně nic pro to nedělám. Do čerta!

Uznávám sám sebe? Jsem spokojený s sebou? Pokud ne, mohu to změnit?

Ne, jsem se sebou nespokojený. Cítím se špatně, že jsem tlustý. Mohu to změnit dodržováním zásad. Nejsou to těžké zásady, ale nikdy se mi nechce začít je uplatňovat. Nevím proč, ale jako kdyby pro mě bylo okamžité pohodlí důležitější, než dlouhodobé cíle. Tuším, že takto nic nedosáhnu. Ale jsem už jednou takový.

Jsem v životě spokojený? Pokud ne, proč. Co mohu udělat proto, abych byl?

Nejsem spokojený. Hodně práce, zdraví už dosluhuje. Život je rutina, nic nového a zajímavé už snad ani nečekám. Mohl bych to asi nějak změnit, lze si najít jinou práci, rozbít stereotyp, ale nevím jak. Tuším, že se bojím každé změny v životě. Křečovitě lpím na tom, co jsem a co mám. I když jsem s tím co mám úplně nespokojený, ale bojím se toho pustit, abych nepadl.

Proč chci zhubnout?

Zdraví, vzhled, lepší pohyblivost, méně překvapených pohledů okolí.

Dělám všechno proto, abych zhubl? Pokud ne, co dělám špatně a proč?

Ne, už léta dělám přesný opak toho, co bych dělat měl. Možná ve skutečnosti ani zhubnout nechci – kdoví. Chtěl bych zhubnout, ale zdarma. Zhubnout a nic přitom nezměnit. Zhubnout, ale chovat se stylem, který mě ke obezitě přivedl. Chci tedy něco zcela nereálné. Nechci vlastně zhubnout, pouze sním o zhubnutí.

Zde se zastavme.

Odpovědi tohoto druhu mohou pomoci objevit rozpor mezi tím, čím jsme a tím, jací chceme být. Člověk je často nespokojený se stavem, v jakém je, ale odmítá se ho vzdát. Je to lidské. Obezita zarůstá hluboko do naší psychiky. Je snadné nesníst jeden rohlík s máslem. Ale je těžké nemít na něj chuť a přinutit se nedat si tou chutí diktovat.

Proto je na místě poslední otázka pro nespokojených se svou postavou:

Co jsem konkrétně ochoten udělat pro své zdraví?

A odpověď už nesmí být obecná. Žádné takové žvásty, že „v zájmu zefektivnění procesu likvidace obezity bude třeba výhledově zvýšit úsilí o snížení nadváhy a nepolevovat v nastolených trendech“. To se dalo trpět na schůzi za socialismu. Vy musíte být absolutně konkrétní – udělejte si seznam s cíli a daty, který se dá zaškrtávat a přesně kontrolovat. Den po dni, hodina po hodině.

  • Ne méně jíst. Stanovte si dietní rozpis na týden dopředu, nakupte potraviny. Jezte, co jste si „naordinovali“ a snažte se nedělat žádné výjimky. Po každém jídle si zaneste záznam „snědené JEN TO, CO BYLO V PLÁNU“.
  • Ne více pít. Zapisujte si svůj pitný režim a večer vždy napište „vypijte 3 LITRE“.
  • Ne více cvičit. Ale cvičení je vždy pondělí, středa, pátek, sobota, vždy po hodině a půl. Po každém cvičení proveďte v seznamu záznam „splněno“.

Tímto způsobem máte zajištěnu kontrolu nad tím, co přesně děláte pro svou hmotnost. Nebo vidíte, že ne, že pod nejrůznějšími záminkami vynecháváte cvičení, jíte hlouposti, či málo popíjíte. Pak se samozřejmě nemůžete velmi těšit na zhubnutí. A v takovém případě nesnívajte o krásné postavě a lehkém životě.

Předtím, než do sebe bezmyšlenkovitě vpracete koláček, položte si otázku, co je pro vás důležitější: tento moment, nebo vaše dlouhodobá hmotnost? Podle odpovědi se zařídíte.

Mně se nechce psát

Mnoho lidí se přímo bytostně brání tomu, že by si něco zapisovali. Prosím – pokud hubnete i bez zapisování, máte velké štěstí a pokračujte v tom. Ale pokud se vám hubnutí nedaří, pak je zápis účinnou metodou, jak se podívat pravdě do očí.

Zhubnout chce každý. Ale jste ochotni podstoupit i potřebné změny v životě, které vedou ke štíhlosti? Život štíhlého člověka je odlišný od života tučka. Nelze být štíhlým a žít životním stylem tučných. Pokud chcete být štíhlí, jste ochotni denně dělat vše, co patří k štíhlému životu?

Pridajte komentár: