Jak rychle se přibírá?

Představte si situaci, že si denně dopřejete jen jednu jedinou malou výjimku. Nechť z této výjimky přiberete jen jeden jediný gram. Jeden gram denně. To je „nic“, řeknete si. Denně si můžete dopřát jednu laskominu a za rok přiberete jen něco málo přes čtvrt kila. Čtvrt kila – to přece nic není. Ale pojďte počítat.

• Představme si, že jako 10-leté děvče nebo kluk začnete trochu více mlsat. Za rok přiberete jen 365 gramů tuku navíc. Necelé půl kilo přece není ani vidět. Mnoho se skryje i při růstu a dospívání. Ale najednou je vám 20 let a vaše úspory tuku z dětství jsou již 3,6 kg. Ale co je to za nadváhu? Nestojí to ani za zmínku. To se přece dá shodit za měsíc. Denně si pak nadále dopřejete jednou hranolky, podruhé bagetu, jindy chipsy a pivo nebo Colu na naředění. S tříkilovou nadváhou se nebudete omezovat, no ne?
• Najednou slavíte svou třicítku. Mlsná žena po porodu přibrala alespoň 5 kg navíc. Mlsný muž nepotřeboval ani rodit, aby přibral. K tomu máte již dohromady od dětství „naspořeno“ 7 kg špeku (po jednom gramu denně) – to máme ve třiceti letech 12 kg, a to hlavně na břichu. To je už trochu vidět. Ne, není to drama, ale trápí vás to. Chtěli byste zhubnout, ale nedaří se vám. Vždy trochu zhubnete, a pak přiberete – a přiberete víc, než jste měli předtím.
• Když je vám čtyřicet, nosíte na sobě hezkých 16 kg špeku navíc. Nezískali jste je dramaticky, jen po jednom gramu denně plus sem tam nějaký ten pamlsek. Dietami jste si razantně zpomalili metabolismus a zárověň jste ztratili jakoukoliv sebedůvěru, že byste ještě někdy dokázali zhubnout. Teď už nebudete přibírat jen jeden jediný gram denně – bude jich víc.
• A tak v padesátce máte nadváhu 20 kilo (minimálně). V tomto věku se metabolismus začíná výrazně zpomalovat i bez diet. Hmotnost začne raketovým způsobem letět nahoru – a to jsem počítal jenom s decentním mlsáním. Jediný malinký gram tuku nabraný denně. Stačí chvíli (řekněme 30 let) nedávat pozor a člověk je najednou tlustý. Ne, nepřežíral se každý den, jak si myslí většina štíhlých lidí. Stačí, že se jenom o něco hůře stravoval. O něco hůře, ale denně. To na obezitu postačí – dopřát si, ani toho nemusí být mnoho.

Všichni víme, že bychom neměli jíst smažená jídla, hranolky, sušenky, uzeniny. Ale dáme si. Podvědomí člověka často láká vyhýbat se povinnostem. Máte napsat nepříjemný dopis, ale raději důkladně uklidíte celou kuchyň a rozmrazíte ledničku. Možná se podobně podvědomě vyhýbáme nepříjemným povinnostem, které máme vůči vlastnímu zdraví a životu. Nechce se nám cvičit, nechce se nám kontrolovat, co jíme. Člověk nechce přijít o své pohodlí, zaběhnuté stereotypy, ani o pamlsky. A vlastně se mu nechce udělat něco „jen tak“, sám pro sebe.

Snad zítra, dnes se nám to nikdy nehodí

Ať už je to podvědomé nebo vědomé, výmluvy, proč dnes nejdeme cvičit, proč si teď dáme čokoládu či právě přinesené čerstvé jitrničky ze zabíjačky, nacházíme příliš snadno. A co zítra? Ale zítra přece bude již dnes.