Vyžrané tlusté prase!

Jednou jsem v článku na Internetu použil expresivní slovo prase. V diskuzi se to některým čtenářům nelíbilo – že je to agresivní a necitlivé, když srovnávám tlusté lidi a prasata, že je tím urážím a ponižuji. Vím. Přesně to jsem chtěl udělat. Ponížit, vysmát se, shodit. Již od dětství si pamatuji, že děti, které měly jenom mírnou nadváhu, byly vždy automaticky terčem výsměchu a opovržení. Tlusťoši, vypasenci, vepři, sloni, tuleni, špekouni… Vím, dětský kolektiv je k odlišnostem obzvláště vnímavý a následně agresivní a necitlivý. Může (i neprávem) zranit a vyvolat dlouholeté trauma. Negativní vnímání obezity je v naší společnosti celkem běžné. Skutečně! Obezita není „in“, není „trendy“. Je to neohleduplné, ale je to tak.

Jak je to vlastně s ohleduplností k obézním? Kde má hranice? Území politické korektnosti (o nic jiného totiž nejde) nemám rád. Považuji to za pouhé slovíčkaření, když se ke stejné věci hledá lépe znějící název. Hezčí pojmenování pro tlustého? K čemu? Aby mohl nerušeně přibírat a aby nikdo nemohl o jeho nadváze mluvit necitlivě či nelichotivě?

Nadváha však není nic lichotivého. Nic, na co by někdo mohl být hrdý. Obezita není nic, co by bylo třeba ochraňovat hezkými slovíčky. Není to ctnost, ani nic prospěšného. Obezita škodí. Obezita je prohra.

K obézním lidem je zapotřebí přistupovat citlivě – je jasné, že mají mnoho problémů, často těmi problémy velice trpí, a přitom se nedokážou přinutit se svojí váhou něco dělat. Kde je však hranice, po kterou máme být ohleduplní, citliví a taktní? V jisté chvíli bychom měli být nejen neohleduplní, ale měli bychom být zcela proti. Můžeme hledat citlivější pojmenování jako narkoman, feťák. Alkoholik by asi také radši viděl titul „zasloužilý konzument“ než „starý vožrala“. I kuřák by byl zajisté rád, kdyby byl spíš „ten, co si občas zapálí“ než „ten smradlavý chlap, který na balkóně zamořuje vzduch i sousedům“. Nevím však přesně, čím by si tito lidé měli zasloužit naši ohleduplnost. Nejsou ohleduplní ani sami k sobě.

Vím, obezita není podmíněná pouze chutí do jídla. V mnohém nás ovlivní příklad, prostředí, geny, reklama, vzdělání. Obezita je onemocnění, které může být součástí onemocnění jiného. Absolutní většině obézních by ale stačila disciplína na to, aby se dostali na váhu, která je alespoň nebude ohrožovat na zdraví. Ušetřilo by se docela hodně peněz – například z těch, na které se všichni skládáme v rámci zdravotního pojištění. Léčba následků obezity je jedním z největších řezů „koláče financí“ ve zdravotnictví.