Ukrývání potravin před sebou samým

Chcete zhubnout? Cíl je celkem prostý – nejíst všechno, co vidíte. A jak na to? Jednou z pomocných technik je i prosté ukrývání potravin.

Vím, zní to absurdně, že má člověk sám před sebou něco ukrývat. Možná namítnete, že když jsem si koupil třeba ořechy, tak o nich snad přece dobře vím, a proto je najdu i v případě, že je někam ukryji. Ano i ne, vyzkoušejte to a uvidíte.

Logické argumenty často neplatí, pokud se jedná o psychiku. Člověk je zvláštní tvor. Koupí si oříšky a zapomene na ně, pokud je nevidí. Ostatně o tom je přísloví „sejde z očí, sejde z mysli“. Mezi námi – ty oříšky si taky koupíte pouze proto, že vám v prodejně nechtěně padly do oka…

Člověk si tedy oříšky dá, když je uvidí. I když je vlastně ještě před chvilkou vůbec nechtěl. Když vidíme něco dobrého, sníme to bez ohledu na to, jestli jsme sytí nebo hladoví. Na chutné jídlo máme v břiše vždycky dost místa…

Je to ověřená věc. Když po bytě strategicky rozmístíte různé misky s dobrotami, krekry, flašky s kolou a cukroví, bezpečně někam zmizí. Korozivní účinek rodiny na dobroty bude extrémně rychlý, jestli máte děti (nebo papouška, kočku, psa…). Děti a domácí zvířata umí rychle a bezpečně identifikovat, které potraviny nejvíc škodí zdraví. Jsou to ty, které zmizí nejrychleji.

Když ale ty samé potraviny necháte zabalené v nějaké skříňce, vydrží podstatně déle, i když rodině oznámíte, že je ve skříňce pořád něco na zub.

• Člověk při pohledu na dřevěnou skříňku nedostane chuť.
• Při pohledu na misku plnou čerstvého popcornu si ale okamžitě vybaví slanou chuť dobroty a už je u ní jako moucha na… ehm… výkalech.

Co z toho plyne pro obézní? Úplně zamezte přímému vizuálnímu kontaktu s jakýmikoli potravinami v době, kdy nejdete cíleně jíst. Není třeba, abyste v poličce narazili na čokoládu vždy, když do ní dáváte třeba pero. V žádném případě nedovolte, aby vám někdo „strkal pod nos“ nějaké potraviny. V některých rodinách je to projevem milé pozornosti, úcty a symbolem hojnosti, že se na stůl nebo poličku položí miska s nějakou dobrotou. Je to domácky příjemné, ale děsně se pak z toho přibírá.

Proto požádejte své blízké, aby vám takové pasti nekladli. To se týká i nádob. Jestli máte ve skříňce nádoby ze skla, přes které je jasně vidět jejich obsah, je to provokace vaší touhy. Juknete do skříňky a přes stěny skleněné nádoby uvidíte rozinky. A už je chcete. Proto je lepší uskladňovat alespoň ty lákavé pokrmy v neprůhledných nádobách, které nejsou výrazně označené.

Když příště projdete kuchyní a oko se vám nezachytí na ničem dobrém, ani vás nenapadne, že byste si mohli něco dát.

Touha „něčeho si zobnout“ není většinou natolik silná, aby člověka donutila každou chvilku se někde zastavit, otevřít nějakou skříňku, vybrat nějakou krabičku a otevřít ji, vzít všechno i s jídlem, trošku si zobnout a všechno vrátit na původní místo. To tedy ne. „Později si možná něčeho zobnu.“ To je závěr, ke kterému dospějete při procházení kuchyní, ve které se nenachází žádná vizuální atrakce.

A i taková směšná maličkost vám může denně snížit energetický příjem až o několik tisíc kJ. Věřte, je to ověřené.

A jestliže nelze jinak, prostě některé potraviny skladujte – v mrazáku.